Giorgio Bassani fue un escritor cuya obra profundizó en las complejidades de la memoria, la identidad y la búsqueda de la verdad. Sus narrativas, a menudo ambientadas en el contexto de Ferrara, exploran las experiencias de la comunidad judía italiana, especialmente bajo la sombra del fascismo. El estilo distintivo de Bassani capta los matices de la conciencia humana y los desafíos de navegar por paisajes morales. A través de su prosa, ofrece un profundo examen de la marginación y la búsqueda de pertenencia.
El jardín de los Finzi-Contini, la novela más conocida del italiano Giorgio Bassani, un retrato de la burguesía judía de Ferrara al tiempo que una historia de amor no correspondido. El protagonista narra con nostalgia, en este relato de tintes autobiográficos, el desmoronamiento en la Europa fascista de la elite judía, distante, incapaz de aceptar la realidad y de prever el sombrío futuro que les aguarda, una elite encarnada en la familia Finzi-Contini. Su amor por la hija, Micòl, y el posterior desengaño sentimental, marcan el tránsito de la adolescencia a la madurez.
Set in the evocative backdrop of Ferrara, Giorgio Bassani's work intertwines the essence of his hometown with profound literary themes. This collection features six of his classics, meticulously revised by Bassani himself, showcasing his mastery of narrative and character. The stories reflect the intricate relationship between place and identity, making Ferrara a vital character in its own right. This anthology serves as a significant contribution to twentieth-century literature, highlighting Bassani's unique voice and perspective.
'Exquisite. . . a classic tour de force' The New York Times 'It struggled to keep itself aloft, to gain height. But then it suddenly gave up, and dropped as though it were breaking into many pieces' Early on a cold Sunday morning, forty-five-year-old Edgardo Limentani gets up to join a shooting party in the countryside surrounding the town of Ferrara. As the day passes, he contemplates his past, his disappointments and how he has got here. Like the birds he shoots, he realizes, he is trapped, broken, waiting alone for the final coup de grâce. Then he sees a way out. The fifth book in Bassani's Novel of Ferrara sequence, and his final novel, The Heron is a taut, poignant portrait of a middle-aged man's reckoning with his life.
Into the insular town of 1930s Ferrara, a new doctor arrives. Fadigati is
hopeful and modern, and more than anything wants to fit into his new home. But
his fresh, appealing appearance soon crumbles when the townsfolk discover his
homosexuality, and the young man he pays to be his lover humiliates him
publicly.
'It was useless to think I'd ever be able to throw open the door behind which I was yet again hiding ... Not now. Not ever.' School is a place of unspoken hierarchies and rivalries for a young teenage boy growing up in the provincial town of Ferrara. But as the everyday classroom and playground dramas are played out, they begin to reflect the disturbing undertones of 1930s Italy, and the narrator realizes that being Jewish means he will always be excluded. The fourth book in Bassani's Romanzo di Ferrara cycle, Behind the Door is a luminous portrayal of childhood friendship and the loss of innocence. A new translation by Jamie McKendrick 'Giorgio Bassani is one of the great witnesses of this century, and one of its great artists' Guardian 'Powerful new translations . . . Bassani began as a poet, and McKendrick's redelivery of this taut uncompromising fiction reveals resonance and generosity' Ali Smith
A young working class woman abandoned by her bourgeois lover; the tensions of intermarriage between established classes and communities; a holocaust survivor seemingly back from the dead; a formidable socialist activist defying house arrest; the only surviving witness to the first local atrocity of the Second World War.
Svet autorovej mladosti tvorí predvojnová Ferrara a jej židovská obec so svojimi tradíciami a zvykmi, z ktorých sa svojou aristokratickou izolovanosťou vymyká rodina Finzi-Continiovcov. Obsah románu netvorí sága tejto rodiny, ale skôr intenzívny, veľmi premenlivý a nie celkom vyjasnený vzťah hrdinu románu k mladým členom rodiny.
Vysoká zeď, takřka nekonečná, vysoké stromy za ní, košaté cizokrajné stromy, a za nimi prokmitávající vznešený dům, to je na dlouhá léta zahrada Finzi-Continiů pro hrdinu a vypravěče románu. Už jako dítě ho přitahuje rodina, kterou vídává o svátcích a v synagoze, tak odlišná od ostatních. Jejich aristokratická povýšenost, která dráždí jeho otce, jejich odmítání fašistického režimu i maloměstské společnosti chlapce naopak láká, cítí za laskavým odstupem, v samotě, do které se Continiovi stáhli, opravdovou zjemnělost, hlubokou vzdělanost, věrnost tradici i cosi podivně tragického. Především ho pak vábí Micól, napřed plavovlasé, veselé, chytré děvčátko, pak okouzlující, sebejistá studentka. Rasové zákony z roku 1938 přimějí náhle Finzi-Continiovy otevřít zahradu a tenisový kurt vyhoštěncům z ferrarského tenisového klubu. Giorgio konečně má příležitost sblížit se s Micól. Dlouze spolu bloudí po zahradě, svěřují se, Micól je velice přátelská, ba něžná, ale sotva si hrdina uvědomí svůj cit, Micól mu uniká a čím zoufaleji se ji snaží získat, tím víc ji ztrácí. Marná láska, zakletá zahrada, rodina vědomá svého zmaru a v jádře na něj pyšná jako na známku vyvolení, to vše ožívá v paměti vypravěče a s odstupem let: dětské a jinošské dojmy, city a myšlenky provází ustavičně jako temný kontrapunkt vědomí temné budoucnosti, která tak brzy měla všechno pohltit.
Hlavním tématem Bassaniho příběhů není holocaust, i když je vlastně v pozadí každého z nich, ale dehumanizace lidského společenství v konfliktu s totalitním systémem. Základní situací jeho vyprávění je zdánlivě spořádaný život maloměsta, z něhož válka strhne idylickou starosvětskou masku a odhalí zoufalou situaci lidí zavržených, osamocených a zranitelných.
V povídkách tohoto výboru sledujeme, jak se autor snaží proniknout do mentality všech zúčastněných a vypátrat, co se vlastně stalo: jak je možné, že se líbezné městečko proměnilo v místo obestřené strachem a poznamenané zločinem, a proč se valná většina jeho mírumilovných obyvatel proměnila v netečný dav trpně přihlížející tomu, jak jsou jejich spoluobčané hnáni na porážku.
Výbor obsahuje dosud česky nevydaná autorova díla, kromě nového překladu Dlouhé prosincové noci v 43., která poprvé česky vyšla v souboru Pět italských novel (1967).
Cinque storie. Quella di Lida Mantovani, ragazza madre che sposa un brav'uomo ma non riesce a dargli un figlio; quella del dottor Elia Corcos, solitario appassionato di scienza che mal sopporta la moglie; quella di Geo Josz, di ritorno dal lager; quella di Clelia Trotti, anziana militante socialista morta in carcere durante l'occupazione nazista. Il libro, qui riproposto nella prima edizione del 1956, fece vincere a Bassani il Premio Strega.
Un Bassani inedito, questo: un trattamento per il cinema, che è un racconto lungo; una insospettata «storia milanese», che dialoga con le Cinque storie ferraresi del 1956, e fra esse si incunea come «esperimento» morale e civile su e con Manzoni. Scrisse Anna Banti che, nel 1955, rilesse I Promessi Sposi insieme a Bassani: «la quasi fatale incongruenza delle leggi annonarie nei tempi di crisi, quel lazzaretto (oggi si direbbe "campo di concentramento") dove i fortuiti mendicanti eran raccolti e poi rinchiusi a forza; infine il talento distruttivo dei lanzichenecchi nei poveri paesi lombardi, trovano nei nostri recentissimi ricordi di guerra e di miseria collettiva dei riscontri e delle conferme sorprendenti [...] Come sta, dunque, che quando leggiamo dei bruciamenti, delle distruzioni, del luridume, soprattutto dell'orrendo fetore lasciato dalle soldatesche nelle case dei paesetti lombardi ci par di riconoscere le descrizioni di un ipotetico e sublime "inviato speciale" dei nostri giorni? Il fatto è che il genio meditativo e rappresentativo del Manzoni, nutrito dei documenti più disparati e in fondo, meno precisati, ha letto come nel più esatto dei referti quel che potessero lasciarsi dietro le spalle tanto i lontani lanzichenecchi come i loro tardi successori: cenere, sangue, lordura, riuniti in uno spettacolo che, purtroppo, non cambierà mai».
Pět prací pěti italských autorů, z nichž každý představuje výrazný a odlišný typ. Jestliže každá z těchto próz představuje proto vždy i jiný přístup k realitě, jedno zůstává všem těmto povídkám společné: je to hluboké a upřímné úsilí o poznání pravé tváře dnešního člověka. 1. Alberto Moravia: Neposlušnost; 2. Giorgio Bassani: Dlouhá noc v 43.; 3. Italo Calvino: Sčítatelův den; 4. Natalia Ginzburgová: Ve znamení střelce; 5. Umberto Simonetta: Až do rána. Doslov napsal Josef Felix.
