Problematice nadání je v celosvětovém měřítku věnována více než stoletá odborná pozornost. Tematika má svoji dlouholetou tradici i u nás, a to zejména v reformním pedagogickém hnutí počátku minulého století a dále od 60. let minulého století, kdy začínají vznikat speciální výběrové třídy pro intelektové i nonintelektové druhy talentů dětí a rozvíjí se nabídka jejich zapojení do nejrůznějších olympiád a soutěží. Specifika identifikace a práce s talentovanými jedinci se začala významněji výzkumně sledovat od počátku sedmdesátých let.
Lidské poznávání je velice složitý proces, který může probíhat nejrozmanitějšími metodami a postupy. Mezi bezpočtem individuálních metod a individuálních postupů lidského poznávání zaujímá mimořádné důležité postavení metoda vědy. Pro každý vědní obor (pedagogickou vědu nevyjímaje) by měla být metoda vědy nástrojem poznávání nejdůležitějším. V současnosti se v pedagogických vědách uplatňují vedle sebe dvě základní paradigmata: paradigma pozitivistické a paradigma post-pozitivistické. Jim také odpovídají dva (poměrně rozdílné) typy pedagogických výzkumů, z nichž oba mají své přednosti i své nedostatky. Publikace předkládá čtenáři základní informace zejména o projektování, realizaci a vyhodnocování tzv. kvantitativně orientovaných pedagogických výzkumů. Tyto výzkumy vycházejí filozoficky z pozitivizmu (resp. novopozitivizmu) a jejich charakteristickým rysem je úsilí o získávání poznatků, které jsou nezávislé na názorech, přáních či postojích badatele. Při tomto přístupu k bádání je činnost vědce natolik kontrolována, že je prakticky vyloučeno, aby se uplatnily jeho osobní názory, postoje, emoce apod. Tato významná vlastnost vědeckého poznávání bývá nejčastěji označována termínem objektivita. Kvantitativně orientovaný pedagogický výzkum ovšem usiluje nejen o objektivní popis reality, ale zejména o postižení vztahů mezi pedagogickými jevy.
