Terezie od Ježíše Libros

El primer escrito literario de Teresa de Cepeda y Ahumada (1515-1582) es una obra maestra de la literatura mística española. Publicado años después de la muerte de la autora gracias a fray Luis de León, el Libro de la vida combina el relato autobiográfico –la infancia y juventud de la santa– con las claves de su vocación religiosa.

S.l. 18 cm. 443 p. Encuadernación en tapa blanda de editorial ilustrada. Colección 'Clásicos españoles'. El libro de la vida. Biografías. Misticismo. Teresa de Jesús,. Santa. 1515-1582. Las moradas .. Este libro es de segunda mano y tiene o puede tener marcas y señales de su anterior propietario. 8441000484

This book is a reproduction of a historical work, presented in large print to enhance accessibility for those with impaired vision. It is published by Megali, a house dedicated to making historical texts more readable and inclusive.

Terezie na žádost svých představených sepisuje historii zakládání reformovaných karmelitánských klášterů a zanechává též duchovní rady a povzbuzení spolusestrám.

Kniha života Terezie z Avily je jedním z nejkrásnějších svědectví o lásce Boží a lidské touze po Boží blízkosti. Terezie v ní popisuje svou vnitřní duchovní zkušenost – vášnivé hledání Boha i cestu modlitby, na kterou se vydala. Velká reformátorka karmelitánského řádu je příkladem žité rovnováhy mezi činností a kontemplací, mezi službou druhým a rozvíjením svého vnitřního života. Byla mystičkou i zručnou organizátorkou, „bláznem Božím“ i vnímavou psychoterapeutkou, kajícnicí i ženou užívající si života. Uměla se odevzdávat božskému tajemství i naplno prožívat vztahy k lidem kolem sebe. I když od sepsání Knihy života uplynulo pět století, je dodnes inspirativní svým smyslem pro realitu a intimním vztahem ke Kristu. Karmelitánské nakladatelství vydává slavnou autobiografii v novém, úplném vydání a s úvodní studií karmelitána P. Pavla Poly.

V předmluvě uvádí sv. Terezie hlavní motivy, jež ji vedly k tomu, že knihu s radostí napsala. Byla to její mateřská láska k sestrám, velká touha, aby sestry co nejvěrněji sloužily Bohu a lépe poznaly, jak nádherný je úděl, k němuž je Pán povolal. Celá duchovní zkušenost světice totižvyrůstá z osobního vztahu lásky k Ježíši Kristu a k jeho lidství (ne náhodou přijala na Karmelu jméno „Terezie od Ježíše“). Modlitbu vnímá jako důvěrný vztah přátelství s tím, o němž ví, že ji miluje, je pro ni pohledem lásky upřeným na toho, jenž se na nás s láskou dívá, neboli osobní láskyplnou odpovědí na lásku Boží. Jako i v každém lidském partnerství je láskyplný pohled Snoubence je přitom pro snoubenku největší radostí, potvrzením její důstojnosti i povzbuzením na cestě.

„... Duše tehdy neví, co dělat. Neví, zda má mluvit nebo mlčet, ani zda se smát nebo plakat. Jde o slávyplnou hloupost, nebeské bláznovství, kde se učí opravdové moudrosti. Mohutnosti mají schopnost zabývat se věcmi jen v Bohu. Pronáší se tu mnoho slov chvály na Boha, a to bez jakéhokoli řádu, pokud je neuspořádá sám Pán. Duše by chtěla propuknout v chválu a je celá bez sebe: líbezný nepokoj! Terezie nám takto přibližuje okamžik vzniku své poezie, která je výsledkem její mystické zkušenosti. Tyto intimní básně odhalují její ženské srdce, zamilované do Snoubence a trýzněné touhou po Něm. Kromě toho existují i příležitostné a didaktické básně, které ukazují Terezii jako učitelku a matku svých sester. Mnohá svědectví potvrzují, že uměla „veršovat“ a často to dělala; Julián z Ávily popisuje, jak během cest při zakládáních skládala popěvky pro pobavení svých spolusester. Tyto verše psala při rekreacích, na vánoční svátky nebo jako jednoduchý způsob, jak předat svůj ideál života bosých karmelitek. Na konci tereziánského jubilea, pětistého výročí jejího narození, vám je předkládáme v hodnotném přebásnění pana Miloslava Uličného.