Rybáři, to je taková převelice zvláštní sorta lidí, který nejlíp poznáte podle toho, když v restauračních zařízeních vyprávěj o svejch úlovcích. A tam, když rozpaží obě ruce, aby ukázali, jak velikýho macka chytili, můžete s téměř stoprocentní jistotou odečíst dvacet centimetrů a dostanete tu správnou míru onoho kapra, štiky, úhoře, okouna, amura, candáta apod.
Já i ten hospodskej větrák jsme stejnej ročník. Třiapadesát. Minulýho století. Proto si můžu s tím větrákem tykat a za jeho vydatný pomoci vám převyprávět příběhy, kecy i moudrosti ze života hospodskýho lidu, který ten báječnej větrací přístroj s pěti lopatkama chtěl původně odnést navěky pryč, vyvětrat onu špeluňku od těch moudrostí i keců, ale protože jsme ten stejnej ročník narození, tak mi je hospodskej větrák pošeptal do ucha a já mu pozorně naslouchal. Nic víc, nic míň. Je to vaše, přátelé moudrostí i keců propletených do toho, čemu se někdy říká život.