La escritura de Çiler İlhan profundiza en temas de identidad y exilio, caracterizada por un estilo lírico y una aguda perspicacia psicológica. A través de sus cuentos y ensayos, a menudo explora las intrincadas conexiones entre culturas e individuos, ofreciendo a los lectores profundas reflexiones sobre cuestiones sociales contemporáneas. Su prosa destaca por su capacidad para evocar emociones fuertes e imágenes vívidas que perduran mucho después de la lectura. İlhan contribuye a la literatura turca con una voz distintiva y representaciones convincentes de la experiencia humana.
This harrowing tale, which spans sixteen hours and is told through the eyes of a mysterious narrator, delves into the bad blood between two timeless villages in Turkey. Based on a true story, the book tells of geographical complexities, tangled relations, hazy memories and unreliable witnesses: a story in which perhaps is nothing as it seems...
Sbírka je malou antologií příběhů inspirovaných krátkými zprávami, jež člověk většinou jen přelétne očima, když ráno při kávě listuje novinami. İlhan tyto příběhy zaznamenává velmi úsporným jazykem, kde nic není nadbytečné, a tak i tato drobná, zdánlivě nespojitá vyprávění dostávají podobu velké epické fresky. Exil je útěk, útěk před denními hrůzami, násilím a smrtí, která nás obklopuje, útěk vyjádřený drobnopisem událostí. Exil je mozaika, mozaika střepin zdánlivě nesouvisejících příběhů tvořící temnou plochu každodenní skutečnosti, skutečnosti, o které se dovídáme v denním žurnálu zpráv, skutečnosti, která teprve v osobních příbězích se stává bolestnou až k nesnesení. Exil je kniha úděsu a děsu.