PŘIZNÁNÍ aneb UŽITÁ POEZIE Přiznávám se, že tyto veršíky původně nebyly určeny k vydání. Nepovažuji je vlastně ani „za literaturu“. Byly a doposavad jsou součástí mého příběhu a toho, jak prožívám život. Provázejí mne při běžné práci, pomáhají mi třeba zvednout těžší břemeno. Některé jsou pro mne důležité svým rytmem a obrazy. Některé vznikly dávno, dávno. Od té doby uplynulo víc než půl století a dosud jsou pro mne „věci živé a v nich génius dřímající...“, dodnes žasnu nad „temným“, protože krásně tajuplným a záhadným Tajemstvím života, který když „zažehne svíci, stane se báseň“. Ta pak není primárně určena k otištění, uveřejnění, ale slouží svým rytmem jako třeba „jódlování“ nebo „halekačka“, o samotě při práci dodává kuráž nebo konejší. Nevím, zda jsme takoví všichni, avšak u sebe dosud shledávám pradávné až primitivní vlastnosti našich předků. Potřebovali rytmus, broukali si melodie a slova jim nesloužila k obhajobě názoru, nýbrž tvořila obrazy. „Nejprve hudba slov, pak smyslový doprovod“. Tak vznikly veršíky ze zahrady, ty nejstarší, tedy Malovat svět. Svítání je už poněkud záměrně „přemýšlivější“, počítá s možností duchovního vývoje člověka a zmiňuje plaše a občas i poněkud pateticky „duchovní Cestu“. Odráží můj životní názor, který si mne však svým způsobem „našel“. „Vznikly mi“ příběhy, napínavým dobrodružstvím života, které zřejmě nikdy nekončí.
Jarmila Plotěná Orden de los libros (cronológico)
Kniha o životě „nožíře-filozofa“ Jana Kalence i jeho názorových souputníků patří do kategorie nemnoha česky psaných studií věnovaných dějinám antitrinitářství (unitářství) na našem území a je důležitým příspěvkem k dějinám víry v jednoho Boha i hledání čisté podoby náboženství. Jedná se o odbornou, ale zároveň velmi čtivě napsanou práci unitářské autorky, založenou na důkladném studiu publikovaných i archivních pramenů a literatury. J. Plotěná však není jen historičkou, je také unitářskou duchovní, a tak text knihy odráží i výsledky její vlastní spirituální cesty a nabytého poznání. Díky tomu v publikaci vyvstává velmi plastický portrét Jana Kalence, středověkého „kacíře a bouřliváka“, zahrnující nejen interpretaci jeho díla a poměry doby, ve které žil, ale zároveň věrohodně ukazující jeho radosti i utrpení a hlavně touhu po pravém poznání vyskytující se v lidském rodě od nepaměti.