Jarmila Glazarová Libros

Po více než dvaceti pěti letech od nalezení je vydán krátký veršovaný deník, který si autorka Adventu, Roků v kruhu a Vlčí jámy, česká spisovatelka Jarmila Glazarová, vedla uprostřed rovníkové Afriky, na březích dodnes neprobádané řeky Kongo, několik let před svým nevyjasněným zmizením. Jedinečné záznamy z dobrovolného exilu stárnoucí spisovatelky, mísící popis deštného pralesa, každodenního rybaření či starosti o kuchyni, setkávání s domorodci a život v lese, přecházejí v místy až halucinační píseň o československé politice po roce 1948 a jejích hlavních protagonistech. Nekritický obdiv ke Klementu Gottwaldovi, Alexeji Čepičkovi i k tropické přírodě, transformující se ve vztek, hněv, nostalgii i zklamání, pocit viny i vychloubání, které se snoubí se sentimentalitou a rezignací, a pozoruhodná odvaha společensko-politicky zdecimované ženy skládají knihu pro českého čtenáře neobyčejně emocionálně vypjatou, dílo spletitě odpovídající na pradávné volání každé živé bytosti po svobodě. Kniha vychází ke 40. výročí úmrtí Jarmily Glazarové. Texty jsou doplněny unikátními kolážemi Jaroslava Tvrdoně.

Příběhy dnes již klasické Plevovy knihy pro mládež odehrávají se v době před první světovou válkou v prostředí českého venkova a později malého města. Autor líčí dětství titulního hrdiny. Ukazuje, jak Bobeš poznává jako syn chudého dřevaře již v prvních letech života propast mezi bohatými sedláky a chudými nádeníky a sleduje dále osudy Bobšovy rodiny po jejím přestěhování do města, kam ji vyhnala nezaměstnanost a bída. Když je Bobšův otec pro účast na stávce uvězněn, uvědomuje si chlapec, jakou silou je solidarita chudých, a dětsky reaguje na toto poznání pevným přimknutím k nejchudším kamarádům. - Kniha vyšla poprvé za předmnichovské republiky a byla přivítána B. Václavkem a J. Fučíkem jako jedna z prvních literárních prací, směřujících uvědoměle k socialistickému realismu.

Soubor časopiseckých statí z let 1951 - 72. Obsahuje úvahy o literatuře a dalších druzích umění, o literární výchově, kulturním dědictví a rodném kraji i medailónky (P.Bezruč, V. Vančura, V. Nezval, J.V. Pleva, J Strnadel).

Jde o svazek článků a reportáží ze soudobého budovatelského života. Mnohé z nich přinášejí portréty pracujících žen, na jejichž osudech autorka demonstruje převratnost společenských změn.

Román "Vlčia jama" je rodinnou drámou malomeštiackeho manželstva, nerovnej manželskej dvojice: statočného , obetavého zverolekára Róberta Rýdla a mamonárskej, egoistickej, podozrievavej, vekove oveľa staršej ženy Kláry. Príchod chovanice Jany, mladého citového dievčaťa, do "vlčej jamy" tohtodomu, ľúbostný cit, ktorý sa vyvinie medzi Janou a Róbertom, od základu zmení vzťahy medzi manželmi; v silných umeleckých obrazoch rozvíja sa zložitá dráma so zaujímavou psychologickou a mravnou problematikou.

Pásmo příběhů, v nichž vystupují různí hrdinové. Je tu líčen život Valacha od dětských radovánek přes jinošství, svatbu, drobné starosti až po smrt a pohřeb. Krása a prostota života se v knize střídá s mnoha nebezpečími, jež číhají na horaly v podobě zhoubných nemocí a rozpoutaných živlů.

Proslulý autobiografický román národní umělkyně Jarmily Glazarové vychází již ve čtrnáctém vydání. Je to její první dílo – a dokonce v tom smyslu, že nemělo své předchůdce ani v povídkách či jiných literárních formách, jimiž by autorka zkoušela a pěstovala svůj talent. Vznikalovlastně bez zřetelného umělecky tvůrčího záměru. Románem, dílem literárním, které předstupuje před čtenářskou veřejnost, se stalo teprve na popud přátel. "Teprve když větší část knihy byla napsána, jsem si uvědomila, že tady vyrostl pod mou rukou obraz osobitého života, který by mohl poutat svou svérázností. Že je to vlastně kniha, která by veřejně oslavila pilný, obětavý a nenáročný život lékaře na venkově. Která by vyprávěla o práci, o lásce a přátelství a oslavila krásu tichého života v uzavřeném prostoru domova. Která by vyprávěla o kraji, krásném a smutném po zpustošení hospodářskou krizí, a o jeho prostých, chudých lidech."

V románu o konfliktu nerovného, vnitřně rozporného manželství, vytváří autorka obraz měšťácké společnosti. Román zachycuje příběh osmnáctiletého děvčete, sirotka, které přichází jako schovanka do rodiny bezdětného zvěrolékaře - slezského osvětového pracovníka a lidumila. Dívka se stane nenáročnou pomocnicí a opatrovnicí jeho o mnoho let starší ženy, která na svém muži lpí sobeckou a nepřirozenou láskou. Sympatický vztah mezi dívkou a otčímem se pozvolna mění v milostný cit. Teprve smrt obou manželů vysvobodí hrdinku z nesnesitelných poměrů a dává jí naději na nový život.