Jean Cayrol Orden de los libros

„Die vorliegenden Texte, die der Autor explizit nicht als Gedichte verstanden haben möchte, wurden in der Werkshalle einer kleinen Fabrik im KZ Mauthausen-Gusen I verfasst. Die Häftlinge überprüften dort auf langen Tischen aufgetürmte Einzelteile. Kauernd in diesem leidlichen Versteck schrieb der Autor im Halbdunkel, ohne das Geschriebene noch einmal durchzusehen, während über ihm weitergearbeitet wurde. Nach der Befreiung verloren geglaubt, wurden die Aufzeichnungen zehn Jahre später dem Autor von einem Deutschen anonym zugesandt. Doch 1955 wurde den Überlebenden angeraten, zu vergessen, zu schweigen ... In Vergessenheit geraten und durch einen Zufall 50 Jahre später wiedergefunden, ist die Textsammlung nun ohne nachträgliche Änderungen oder Ergänzungen dem Leser zugänglich.“Jean CayrolEs „... bleibt einer der düstersten Aspekte weiterhin im Dunkeln, sei es aus Mangel an Informationen (die Toten können nicht mehr reden), sei es aus Versäumnis oder Nachlässigkeit: Ich meine die KZ-Träume.“Jean Cayrol in seinem Essay „Lazarenische Träume“

Notte e nebbia, dal tedesco Nacht und Nebel. Così erano classificati i prigionieri politici all’interno dei campi di concentramento nazisti. Portavano scritte sulla schiena, come un destino, due grandi “N”. La loro morte, ci ricorda infatti Boris Pahor nella postfazione, «sarebbe stata un viaggio notturno nella nebbia, finito in fumo nei camini del forno crematorio». Come il nano Alberich nel Rheingold di Wagner, una volta indossato il Tarnhelm, sparisce in una nube di fumo al canto di Nacht und Nebel, niemand gleich – da cui l’omonimo decreto emanato da Hitler nel dicembre del 1941 –, allo stesso modo i deportati con il triangolo rosso dovevano sparire senza lasciare traccia, senza essere nominati. Erano «i più disgraziati tra i disgraziati», condannati a un’eliminazione segreta. Jean Cayrol, scrive ancora Pahor, «fu uno di questi disgraziati che riuscì a salvarsi», a ritornare dalla Necropoli. Nel 1946, reduce dall’esperienza concentrazionaria, compose la raccolta di poesie Poèmes de la nuit et du brouillard, che trovò poi il suo prolungamento in forma narrativa nel testo che Cayrol scrisse qualche anno dopo, nel 1955, per il documentario di Alain Resnais Nuit et brouillard, realizzato in occasione del decimo anniversario della liberazione. Un tentativo di rendere, come egli stesso dichiarò in un articolo apparso l’anno successivo su “Les Lettres Françaises”, «la testimonianza vivente, incredibile, delle manifestazioni estreme dell’oppressione e della forza messa al servizio di un sistema che non ha avuto rispetto dei diritti elementari». Non un semplice «reliquiario raffreddato» o solamente «un esempio sul quale meditare», ma, come suggerisce Cayrol stesso, «un “dispositivo d’allerta” contro tutte le notti e tutte le nebbie». Un appello rivolto a noi tutti che – così recita la voce di Michel Bouquet in conclusione del film – «facciamo finta di credere che tutto questo appartenga a una sola epoca e a un solo paese, e non pensiamo a guardarci intorno e non sentiamo il grido senza fine».

Chybu dělají ti, kteří mezi pojem pohlavní styk a soulož dávají znaménko rovnosti. Hodně zla udělalo patriarchální chápání pohlavního styku, které neuznávalo aktivitu ženy. Mnoho omylů a nedorozumění v sexuálním životě vyplývá z nevědomosti a chybných názorů. Její specifický význam spočívá v tom, že je jedinou možnou formou oplodnění. Každý intimní tělesný dotyk je vlastně pohlavním stykem, který je plnohodnotný teprve tehdy, když přináší uspokojení ženě i mužovi. V této knize najdete 10 různých poloh a některé jejich varianty. (Vybráno z úvodu knihy)... celý text

Eine junge Frau hat mit ihrem Sohn ihren Ehemann, der sie stets bevormundete, verlassen. Doch sie wird ihrer Freiheit nich froh: zur materiellen Not kommen Alpträume u. Wahnvorstellungen hinzu

Román Tiene nad jazerom patrí medzi pozoruhodné literárne diela modernej povojnovej francúzskej literatúry. Ide o príbeh veľkej lásky Armandy k Tristanovi, odohrávajúci sa na samote pri jazere v Landách, na ktorú padajú tiene smútku, nepochopenia aj tiene vojny. Tristan opúšťa svoju milú jednakpreto, lebo ho jej láska priam zadúša a navyše vypukla vojna a on musí narukovať. Do tejto základnej epickej roviny autor vkomponoval tretiu hlavnú osobu, anonymného rozprávača; ten sa stáva čoraz dôležitejším a z hľadiska novátorstva románu prvoradým: ako pozorovateľ vstupuje do deja, stretáva sa s Armande niekoľko rokov po jej rozchode s Tristanom a zostáva pri nej až do konca. Tento nežný román, ktorý možno pokladať i za svojský návrat k stredovekej legende o Tristanovi a Izolde, i za modernú verziu mýtu o čakajúcej Penelopé, je súčasne nevšedným prínosom k protivojnovým románom. I keď neprináša bezprostredné, reportážne svedectvo o jej katastrofe, spodobňuje ju v umelecky a filozoficky hlboko a detailne prepracovanej forme.

Román zachycuje v retrospektivním pohledu život muže, který trpí pocitem zbytečnosti a přespočetnosti a tímto komplexem, nutícím ho uchylovat se ke lži, je poznamenán i jeho život: banální život malého zlodějíčka, překupníka, přechovavače, šmelináře a pasáka. Nyní v tomto zpětném pohledu cítí, že podaří-li se mu rozeznat, co bylo v jeho životě opravdové a kde se mu do života připletla cizí tělesa, bude ospravedlněn. Problematika románu je charakterizována jako mravně existenciální.

Scenáre filmov: Ohrada; Vydatá žena; Muriel; Jules a Jim