Markus Cohen Libros

V odvážném, vtipném a politicky nekorektním románu autoři opět nezklamali. Zatímco pokrokoví novináři uvalili na dílo klatbu v podobě cancel culture, alternativní scéna ho ocenila Krameriovou cenou. Myšlenka inscenovat příběh Jaroslava Haška jako divadlo na divadle umožňuje konfrontovat dva světy, mezi nimiž leží více než sto let, ale jejichž podobnost je dnes zarážející. Hašek, nejpřekládanější prozaik na světě, je současným establishmentem opomíjen, přestože jeho dílo je významné. Nikdy nezískal literární cenu ani ocenění od českého prezidenta, ačkoliv patří k neopomenutelným Čechům. Po sto letech od jeho smrti a sto čtyřiceti letech od narození je oficiálně zapomenut, žijící pouze v groteskních střípcích. Kinematografie mu také nepomohla, s výjimkou filmu Velká cesta, kde jeho rebelství pochopil ruský režisér. Autor zdůrazňuje, že Haškův život zosobňuje téma jedinec versus systém. Dnes by se o Haškovi asi žádné divadlo neujalo, neboť by aktivisté rychle vyškrtli necitlivé prvky. Proto oceňuji, že máme tuto beletrizovanou podobu díla o spisovateli, jehož Švejk není idylickým obrázkem, ale nezničitelným rebelským typem.

S nadhledem, espritem, lehkostí a viditelnou radostí z napsaného je rozehrán příběh, jehož hlavním hrdinou je židovský hejsek Abraham. Ten prchá před americkou politickou korektností až do Prahy. Jak se však brzy ukáže, příliš si tím nepomůže. Jeho bratr Jacob, pragmatický glosátor, je zcela jiného založení. Abraham je trickster, což je totéž jako člověk, kterého sice milujete, ale zároveň vás irituje. V Čechách zakládá rodinu, překládá, má swingový orchestr, sympatickou manželku i dceru. Náhle se však cosi zadrhne. Abraham je za aktivního přispění neziskové organizace křivě obviněn z domácího násilí. Bratr Jacob je vždy ochoten mu pomoci, Abraham si však chce vyřešit všechny své problémy sám. U opatrovnického soudu se rozhodne progresivistickou ideologii porazit jejími vlastními zbraněmi. Daří se mu to však jen se střídavými úspěchy. Není mnoho knih, kde je vhodné si některé myšlenky poznamenat nebo alespoň důkladně vštípit do paměti. Mohou se hodit. Nikdy totiž nevíte, kdy pootevřené Overtonovo okno příležitosti znamená závan čerstvého vzduchu, a kdy je ouverturou defenestrace.