Ion Luca Caragiale es considerado uno de los dramaturgos y escritores rumanos más importantes, dejando un legado literario imborrable. Su obra, que abarca cuatro décadas, sintetiza de manera magistral el Neoclasicismo, el Realismo y el Naturalismo, fusionando influencias locales y extranjeras con originalidad. Las piezas de Caragiale son aclamadas por su brillantez teatral y por ser agudas críticas de la sociedad rumana de finales del siglo XIX, a menudo utilizando una sátira mordaz y maestría lingüística. Sigue siendo una figura fundamental en el teatro y la literatura de Rumanía.
Set in the late nineteenth century, the narrative revolves around a boy named Goe traveling to the capital with his family. Through this journey, the story captures the essence of ordinary life during that era. It is part of Ion Luca Caragiale's acclaimed collection, showcasing his skill in depicting everyday experiences. This multilingual edition features the text in five languages: Romanian, English, Italian, Finnish, and Spanish, making it accessible to a diverse readership.
Caragialova vrcholná komedie Ztracený dopis (1884) se odehrává v rumunském provinčním městečku na počátku 80. let a zkoumá volební konflikt mezi konzervativci a liberály prostřednictvím kompromitujícího milostného psaníčka. Komično vyplývá z neočekávaných zvratů, charakterových nedostatků postav a jejich jazykových charakteristik. Absurdní rozuzlení ukazuje, že vítězem se stává kandidát, který překonává ostatní svou primitivností a nemorálností. V komedii Bouřlivá noc (1879) autor satiricky odhaluje rozpor mezi aspiracemi zbohatlíků po rusko-turecké válce a jejich skutečnou nevzdělaností. Situační komika pramení ze záměny postav a jazyková komika ze zkomolených francouzských slov. Komedie Když se slaví karneval (1885) se blíží frašce, plné záměn „qui pro quo“, odehrávající se během karnevalu, kde se místní „lepší společnost“ snaží dokázat svou vznešenost, čímž autor paroduje maloměšťáky a melodramatický žánr. V jednoaktovce Pan Leonida proti reakci (1880) se postava Leonidy, oblečená v županu, snaží prosazovat republiku, avšak jeho výklady jsou směšnou karikaturou. V dramatu Křivda (1890) se komika mísí s tragikem, kdy hostinská Anca žije s vrahem svého muže, aby odhalila jeho zločin, přesvědčena, že zlo musí být potrestáno.
Výbor z díla klasika rumunské dramatické tvorby a zároveň i novely a společenského, satirického feuilletonu (1852-1912) je uveden jeho gogolovskou komedií "Ztracený dopis". Je to satira na t. zv. demokratické volby v Rumunsku v 2. pol. 19. stol. a na snahy o volební reformu. S charakterovou a situační komikou spojuje autor persiflující záměr - ukázat přízemní volební machinace maloměstské buržoasie, ohánějící se pokrokovými politickými hesly a užívající slov, jež komolí a jež hned prozradí její politické nedovzdělání. Jednající postavy mají i sugestivní jména (v novém překladu po prvé zčeštěná) - prefekt Krucipísek, advokát Žváček a Sejrovec, učitel a pokrokář Štírek a pod. - Dále přináší výbor 20 kratších próz s obdobnou thematikou, dokumentujících tehdejší zkorumpovaný organismus rumunské společnosti a její vývoj ke kapitalismu a šovinismu. (Podle J. Š. Kvapila.)
Ion Luca Caragiale (1852–1912) galt lange als unübersetzbar, tief verwurzelt in der rumänischen Sprache. Mit seinen psychologischen Erkundungen und dem Eintauchen in menschliche Abgründe hat er ein umfassendes Bild der rumänischen Gesellschaft geschaffen, das heute nicht mehr existiert. Ursprünglich vom Theater kommend, hat Caragiale in über 60 Kurz- und Kürzesterzählungen – in »Humbug und Variationen« versammelt – seine Mitmenschen und deren soziale Verflechtungen mit Witz, Sprachlust, Präzision und einem Gespür für das Absurde porträtiert. Seine Figuren wirken so lebendig, dass man glaubt, eigene Bekannte in ihnen zu erkennen, da ihre Verhaltensmuster und Sprechweisen zeitlos sind. Die deutsche Übersetzung von Eva Ruth Wemme fängt die Sprachverspieltheit und Punktgenauigkeit der rumänischen Texte ein und gewährt Einblicke in Anekdoten, Dialoge und Streitgespräche der rumänischen Gesellschaft um 1900. Ein geistesverwandter Nachhall findet sich in Eugène Ionescus absurden Theaterstücken und in der Prosa von Mircea Cărtărescu. Caragiale ist eine zentrale Figur der rumänischen Literatur, dessen feinsinnige, urkomische und einflussreiche Geschichten nicht nur amüsant sind, sondern auch ein berauschendes Fest der Sprache bieten.
