Václav Veber Libros

Skutečně novodobé zpracování ruských dějin bez cenzury a zamlčování. Naši vynikající historici a univerzitní učitelé nově hodnotí ruské dějiny od počátků po dnešek.

Rakousko před Rakouskem-Půltisíciletí římské moci-Stěhování národů-Od pohraniční marky k vévodství Bábenberků-Mýtus jménem Ostarrichi-Pod přemyslovským žezlem-První pokus o habsburskou hegemonii-Ve stínu Lucemburků-Habsburkové na cestě za císařskou korunou-Vstup Ferdinanda I. na scénu a vytvoření podunajské monarchie-Turecké nebezpečí-Koho vláda,toho náboženství-Třicetiletá válka a její následky-Habsburská monarchie v době barokní a osvícenské-Války s Francií-Rakousko v "dlouhém" 19.století-Rozpad habsburské monarchie-Rakouská republika-Fenomén Haider

Chruščovova vláda v Sovětském svazu (1953–1964) je jedním z velkých témat novodobé historiografie. V komunistickém dějepisectví byla dlouhá léta naprosté tabu, až do poloviny osmdesátých let dvacátého století Chruščov pro historiky tohoto světa v podstatě neexistoval. Dnes ho ruská historiografie považuje za jednoho z „nejbarvitějších“ domácích politiků dvacátého století. Hlásil se k němu Gorbačov, v současnosti je však jeho hodnocení většinou relativizováno. Překvapující ovšem je, že sovětský totalitní režim umožnil, aby se do čela státu a tím i světové politiky dostal tak nepřipravený jedinec, disponující převážně jen nezměrnou touhou po moci, jehož politická činnost byla až příliš často neodpovědným hazardem.

Studie o Stalinovi přináší množství podrobností o jeho životě, politické práci a současně o celé epoše sovětských dějin.

V Rusku a možná i jinde přetrvává mezi levicově orientovanými lidmi vnímání Stalina jako architekta socialismu a vítěze nad nacisty. Ve skutečnosti byl extrémním tyranem a „superdiktátorem“, který exceloval v uplatňování hyperbyrokratického kontrolního systému s terorem. Nový řád nevytvořil; Hitlerovu říši porazili vojáci s pomocí spojenců, a impérium, které se zdálo být trvalé, dnes již neexistuje. Stalinův pokus o totální nadvládu byl „dočasně úspěšný“ a sloužil pouze k destruktivnímu ovládání společnosti. Tento systém umožnil dokonalou poslušnost lidí a stal se nástrojem pro vytváření oficiálních mýtů, které cynicky ignorovaly pravdu. Elita dokázala, že mocní mají vždy pravdu, a totalita vedla k morálnímu kolapsu, který postihoval jak útočníky, tak oběti. Zpochybňovala právní vědomí a vytvářela „díry zapomnění“, kde se ztrácely dobré i zlé činy. Stalinismus byl projevem extremistických plánů politických dobrodruhů, kteří usilovali o globální moc, a jeho důsledky zahrnovaly krádeže, masové represe, terorismus a genocidu. Byl to protidemokratický systém, prosycený militaristickou propagandou a přípravou agrese. I když stalinismus zahrnoval i jiné aspekty, bez zmínky o represích a zločinech nelze pochopit celou pravdu o Stalinovi.

Kniha podavá ucelené informace o průběhu komunistické éry v Sovětském svazu až do rozpadu federace.

První kvalifikované, naprosto ojedinělé dílo o Leninovi, je založené na pramenném studiu velkého množství materiálů shormážděných v Ruském zahraničním historickém archivu, jehož zakladatelem byl právě autor, historik Jan Slavík. Historik Jan Slavík věděl všechno, co mohl vědět, všechno dostupné prošel, vzal na vědomí a snažil se zpracovat v přehledný výklad, který navíc sepsal jako osvědčený a zkušený publicista. Napsal a vydal knihu informovanou, s notnou erudicí a čtenářům dokonale přístupnou i formou svého podání. Není divu, že komunisté vyrazili proti ní do rozhořčeného útoku. Nejedlý jménem komunistické ofenzivy dokonce ohlásil, že napíše svůj Leninův životopis, uvedl doslova, že se rozhodl k tak velké práci jen proto, aby se neřeklo, že česká věda vydala o Leninovi jen Slavíkovu práci. Pomyslná soutěž však dopadla pro Nejedlého podle očekávání více než tristně, neboť nemohl být pro Slavíka hodnotným soupeřem…

Politické filozofie od antiky do konce 20. století. Připravil Ústav filosofie, politických a společenských věd Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové.

Kniha navazuje na přechozí dílo autora Osudové únorové dny (NLN 2008) a zabývá se méně známou kapitolou novodobých československých dějin. Autor popisuje aktivity protikomunistického odboje, který chápe jako aktivní činnost směřující k obnovení svobody a demokracie v naší zemi po únoru 1948. Obhajuje a dokládá jeho existenci a legitimitu, odmítá občasné tvrzení, že třetí odboj neexistoval a že vše řídila neviditelná ruka Státní bezpečnosti. Snaží se dovodit, že Češi i Slováci nebyli pouze pasivními oběťmi komunistického násilí, ale že se dokázali i bránit, často i se zbraní v ruce.