Jaroslav Čechura Orden de los libros

Jméno vladyky Jana Černého z Vinoře zůstávalo do nedávna prakticky neznámé. Jednalo se o nižšího šlechtice, který strávil téměř čtvrtstoletí ve službách jihočeských velmožů Rožmberků. V létech 1551–1573 zastával úřad hejtmana na řadě panství, např. Vimperku, Třeboni, či Nových Hradech. Z jeho činnost se zachovalo téměř300 vlastnoručně psaných listů (dopisů) adresovaných Vilémovi z Rožmberka, jeho bratru Petru Vokovi, ale i Václavu Albínovi a řadě dalších osob. Jan Černý v nich zaznamenával každodenní skutečnosti, se kterými se setkával, či byl konfrontován. Jednalo se o okolnosti zásobování rezidencí, např. rakouskými, či moravskými víny, zvěřinou apod. Aktivně vstupoval do obchodních transakcí všeho druhu. Zachytil pestrou paletu každodenních událostí jako morovou nákazu, důsledky velké zimy, či prudkých dešťů. Sledoval také kariéry mnohých úředníků, kteří se střídali v jeho okolí. V Třeboni se stal svědkem budování rybníka Svět. Téměř stejný počet listů byl adresován různými osobami, počínaje Vilémem z Rožmberka Janovi z Vinoře. Reagovali na jeho zprávy, jindy vyslovovali své příkazy, prosby či sdělení o tom, co by od Jan z Vinoře požadovali. Tato korespondence doplněná dalšími materiály představuje jedinečný vhled do fungování rožmberského dominia, a jeho úředníků, v čele s Janem s Vinoře. Podobnou soubor dokumentace je pro předbělohorské období u nás naprosto unikátní.

Inkvizitor mýtů zbavený. Přelomová publikace od významného českého historika. Inkvizitor Heinrich Franz Boblig z Edelstadtu je proslulý především díky románu Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice a ještě více díky jeho filmové verzi režiséra Otakara Vávry, v níž tohoto muže nezapomenutelným způsobem ztvárnil Vladimír Šmeral. Monografie Jaroslava Čechury představuje tohoto temnou aurou obestřeného muže, hlavního strůjce čarodějnických procesů na Velkolosinsku a Šumpersku na konci 17. století, jako člověka z masa a kostí. Ukazuje Bobliga jako vzdělaného právníka a respektovaného člena tehdejší společnosti, přibližuje jeho nezvykle dlouhou aktivní kariéru a rozptyluje mimo jiné rozšířenou představu o tom, že se obohacoval na úkor obětí čarodějnických procesů a jejich rodin. Výsledný obraz není ani obžalobou, ani obhajobou historické osobnosti, ale jejím zasazením do dobových souvislostí.

Kniha sleduje dějiny švamberského rodu od 13. století až do počátku století 18., a to nejen v hlavní linii od Ratmíra ze Skviřína po Polyxenu z Paaru, roz. ze Švamberka, ale v dílčích tématech se věnuje i poboční borské a zvíkovské větvi. Jaroslav Čechura na základě houževnatého výzkumu třeboňského archivu zachycuje osudy jednotlivců, jejichž každodenní život se zde střetává s významnými dějinnými událostmi ovlivňujícími celkovou situaci v Českém království – husitstvím, dobou polipanskou nebo Bílou horou, po níž se Švamberkové uchýlili do emigrace, a rod postupně zanikl.

"Čeští králové počínaje slavným Otcem vlasti Karlem IV., slavné šlechtičny a šlechtici - ti všichni měli jedno společné: na svůj luxusní životní styl si museli půjčovat " Mnohdy opomíjená stránka života slavných osobností českých dějin, panovníků i předních šlechticů a šlechtičen. Kdo z nich byl zadlužený až po uši, kdo naopak (nebo zároveň s tím) štědře půjčoval druhým? Dnes jsme zadluženi prakticky všichni. Je zadlužen stát, obce, jednotlivci. Jak tomu bylo asi v minulosti? Prameny obsahují množství informací o zadlužení šlechtických rodů, o získávání půjček, jejich splácení. Ale také o neproduktivním utrácení vypůjčených peněz za luxus. Jaroslav Čechura ve své nové knize poodhaluje dluhy českých panovníků, počínaje posledními Přemyslovci. Jádrem knihy je sledování zadlužení předních českých předbělohorských rodů: Pernštejnů, pánů z Hradce, Rožmberků, Švamberků, Lobkoviců, Černínů. S nimi kontrastuje fakt, že rod Smiřických měl jako jediný z českých aristokratů velké finanční přebytky. Rozbor velmi bohaté dokumentace dává odpověď na to, co znamenaly dluhy v renesančních Čechách, kdo byli věřitelé, jaká byla role žen při půjčování peněz v raném novověku, a řadu dalších otázek.

Proslulé čarodějnické procesy probíhaly během 17. století na severní Moravě a ve Slezsku. Vždy přitahovaly pozornost historiků, umělců i milovníků historie. Dosud nikdo ale nezpracoval v úplnosti rozsáhlé prameny k těmto procesům. Jaroslav Čechura se o to pokusil: na základě bohatého, ale málo známého materiálu sledoval osudy žen i mužů obviněných z čarodějnictví. Díky přepisům výslechů budete takřka v přímém přenosu sledovat průběh „jednoho šílenství" s tragickými následky pro nespočet nevinných lidí. Kniha se věnuje nejznámějším případům čarodějnických procesů na území českých zemí, které se odehrály na severní Moravě, zejména na Velkolosinsku a Šumpersku, v závěru 17. století. Na základě rozsáhlého a dosud málo zpracovaného materiálu kniha sleduje osudy žen i mužů obviněných z čarodějnictví, jejich každodenní život a obzor, přičemž ze zkoumání vyvstává poněkud jiný obraz čarodějnic a čarodějnictví, než bývá obvykle tradován v historické literatuře. Pozornosti se dostává pochopitelně i nejznámějším protagonistům procesů, jejichž osudy zvěčnil film Kladivo na čarodějnice – děkanu Kryštofu Lautnerovi a inkvizitorovi Bobligovi. Díky zpřístupnění výslechových protokolů, které jsou obsáhle citovány, nabízí kniha dramatický čtenářský zážitek.

Kniha vychází z nejmodernějších trendů historického bádání, tedy mikrohistorie jako zmenšeného obrazu obecných historických procesů a trendů. V centru poznávání tu stojí člověk – aktivní činitel dějin. Druhou stranu naplnění konceptu mikrohistorie představuje využití mimořádného bohatství jihočeských archivů, které v tomto ohledu mají světový význam. Centrem bádání je zde jedna ze vsí třeboňského panství – Bošilec. Cílem monografie nejsou však dějiny obce, ale dějiny lidí, kteří v této vsi žili: odkud do obce přicházeli, kam odcházeli, koho si vybírali za své životní partnery, jak se chovali vdovci a vdovy, jaké bylo postavení „zmrhaných“ žen, jak tito lidé vycházeli s vrchností, zkrátka jaká byla vůbec každodennost v pobělohorských Čechách. Monografie se zabývá jednotlivými sociálními vrstvami v Bošilci – sedláky, chalupníky a podruhy – a jejich životními strategiemi. Časový záběr práce sahá od pozdně rožmberského období až po konsolidované schwarzenberské panství v počínajících reformách kolem roku 1750. Takto koncipovaná monografie dosud v české ani evropské historiografii nevznikla.

Historik Jaroslav Čechura je bytostný vypravěč, který dovede historické děje zpřítomňovat živým a neotřelým způsobem. Činí tak ve svých knihách, odborných článcích, ale i v popularizačním rozhovorech. Kniha V pavučinách času. Dobrodružný život našich předků shrnuje tři desítky obsáhlých rozhovorů, které s Jaroslavem Čechurou vedl na stránkách časopisu TÉMA novinář a historik Lukáš Kašpar. V pestrém okruhu témat najdeme postavy českých panovníků od císaře Karla IV. až po zimního krále Fridricha Falckého, hrdiny a padouchy husitské éry, ale také bezejmenné obyvatele českých zemí, kteří v době zmíněných panovníků žili, milovali se, zápasili o holé živobytí. Dojde i na otázky zcela aktuální, jako je bourání pomníků historických osobností, nebo na dějiny rockové hudby, které jsou velkou zálibou Jaroslava Čechury.

Historik Jaroslav Čechura se dlouhodobě věnuje každodennímu životu na jihočeském venkově, v předkládané monografii se zaměřuje na období třicetileté války. Turbulentní události z všednodennosti sedláků a selek na gruntech třeboňského panství popisuje autor díky práci s několikerým typem pramenů, pozemkovými a jiterními knihami, poddanskými soupisy, matrikami, populačními seznamy, výhosty, urbáři, egodokumenty či robotními seznamy. Pečlivá heuristika mu dovoluje nejen představit osudy konkrétních aktérů, ale zároveň vyvodit z jejich jednání obecnější vzorce chování tehdejších poddaných i správy panství.

Příběh stavitele největších českých rybníků podle dosud nezpracovaných archivních zdrojů. Jakub Krčín z Jelčan proslul jako architekt rybniční sítě na Třeboňsku. Ve službách Rožmberků vybudoval některé z nejproslulejších a dodnes obdivovaných rybníků: Svět, a zejména největší z nich, Rožmberk. Poznejte jihočeského regenta jako zdatného hospodáře a sledujte jeho důkladně zdokumentovaný rodinný původ, kořeny i osobní život. Stranou pak nezůstane ani obraz překvapivě rozmanitého života slavného rybníkáře.

Kniha se zabývá dvěma velkými jihočeskými panstvími Třeboň a Hluboká (dnes Hluboká nad Vltavou) v procesu proměn, které nastaly po třicetileté válce. Obě panství získal Jan Adolf ze Schwarzenberka krátce po roce 1660. Jaroslav Čechura reviduje výkladové stereotypy, které přisuzují této době mnohé negativní charakteristiky. Ukazuje vztah vrchnosti k poddaným v případě neúrody, ale i hledání a nalézání nových možností rozvoje hospodářství (včetně nečekaných aktivit, jako byl třeba chov želv). Pozornost je věnována třem profilujícím aspektům předpokládaných změn: panským dvorům, robotě a potahům ve dvorech. Právě robota je tu demytizována. Nejednou deklarovaná přísnost vrchnosti měla své meze a limity. Šlechtic byl nejenom pánem, ale i „otcem“ svých poddaných, kterým poskytoval v případě ohrožení pomoc a ochranu.