Řeky a moře

Klášter tance a holeň lesů v kotlině se obrací k hraniční svítilně. Čtenáři, řeky a moře neztrácejí svůj běh, a nic se nezmění. Proč jsme se o tom dozvěděli až po osmdesáti letech od prvního vydání? Počet těch, kteří četli Menclovu knihu Řeky a moře, je minimální. Text je výraznou předehrou k českému surrealismu a může pomoci usadit českou literaturu na její místo. Astronomové dokážou vypočítat existenci kosmických těles, ale v literatuře je to složitější. Cítíme vyprahlost z hledání čtenářské slasti. Menclův text se jako šál tkaný na vodě dotýká šedých hrází. Ačkoliv se nemění, Menclova žízeň po poznání je nezpochybnitelná. Kniha vyšla ve stejném roce jako český překlad fragmentu Anna Livia Plurabella z Joyceova románu. Předtím byla v Paříži založena skupina Vysoká hra, jejíž členy byli René Daumal a Roger Gilbert-Lecomte. Dalšími vlivnými postavami jsou Lautréamont, Deml, Vančura a Nezval. Jak se to mohlo přihodit? I v české literatuře je třeba přikročit k auditu, abychom na sklonku její papírové podoby stihli nečekaný záchvat z takového dobrodružství. Čtenáři, život moře tvým životem stejné hrůzy bude vážen mým klidem, a není třeba usuzovat nad pravdou nebo zkresleným výrazem. Pochybovači by se mohli propadnout do propadliště, které jim nedá rozum.