Más información sobre el libro
Pár hodin po svatebním obřadu "vrátil" Bayardo San Román svou nevěstu jejím rodičům: krásná Angela nebyla pannou. Rodina ji přinutila prozradit jméno milence a její bratři se zařekli, že Santiaga Nasara za zhanobení sestry zabijí. Všichni v městečku tuší, že k vraždě dojde, ale nikdo poroti tomu nic nepodnikne... Proč? Vyprávění se obrací nikoli k odsouzení dvou vrahů, ale k odsouzení společnosti, která to strpí. Kroniku ohlášené smrti nekoncipoval Márquez jako kriminální román v tradičním smyslu. O vraždě se sice dovídáme už na první stránce, ale nevysvobodí nás to z účasti na osudu zavražděného, o němž víme, že je obětí předsudků a svatouškovské pseudomorálky. V tragickém příběhu kolektivní viny poznáváme sami sebe: i my denně přihlížíme působení zla, a i když s ním nesouhlasíme; i my podléháme strachu, pohodlí, lhostejnosti a mravní ochablosti...
Compra de libros
Kronika ohlášené smrti, Gabriel García Márquez, Eduard Hodoušek
- Idioma
- Publicado en
- 2021
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Tapa dura)
Métodos de pago
Nos falta tu reseña aquí
- Título
- Kronika ohlášené smrti
- Idioma
- Checo
- Editorial
- Odeon
- Publicado en
- 2021
- Formato
- Tapa dura
- Páginas
- 96
- ISBN10
- 8020720529
- ISBN13
- 9788020720528
- Serie
- Etiquetas
- Ficción, Amor, Familia, Clásicos, Relaciones, Asesinatos, Escuela, Muerte, Sociedad, Adaptada al cine, Novelas cortas, Literatura española, Venganza, Realismo mágico, Bodas, Crímenes y delitos, Literatura hispanoamericana, América del Sur, Costumbres y tradiciones, Destinos humanos, América Latina, Colombia, Literatura Colombiana, Virginidad, Macondo
- Primera publicación
- 1981
- Título original
- Crónica de una muerte anunciada
- Calificación
- 4 de 5
- Descripción
- Pár hodin po svatebním obřadu "vrátil" Bayardo San Román svou nevěstu jejím rodičům: krásná Angela nebyla pannou. Rodina ji přinutila prozradit jméno milence a její bratři se zařekli, že Santiaga Nasara za zhanobení sestry zabijí. Všichni v městečku tuší, že k vraždě dojde, ale nikdo poroti tomu nic nepodnikne... Proč? Vyprávění se obrací nikoli k odsouzení dvou vrahů, ale k odsouzení společnosti, která to strpí. Kroniku ohlášené smrti nekoncipoval Márquez jako kriminální román v tradičním smyslu. O vraždě se sice dovídáme už na první stránce, ale nevysvobodí nás to z účasti na osudu zavražděného, o němž víme, že je obětí předsudků a svatouškovské pseudomorálky. V tragickém příběhu kolektivní viny poznáváme sami sebe: i my denně přihlížíme působení zla, a i když s ním nesouhlasíme; i my podléháme strachu, pohodlí, lhostejnosti a mravní ochablosti...