Parámetros
- 233 páginas
- 9 horas de lectura
Más información sobre el libro
Vydání Čenže a Smrti komára (4. a 5. Finkovka) z osmdesátých let, které vyšlo pod společným názvem Čenž se smrtí. Ukázka: Jak jsem ujížděl, provázelo mě jakýsi vrrr do ztracena, jako kdyby si ze mě ještě k tomu někdo dělal srandu. To se ví, byla to nějaká motorka na druhý straně planýrky, za roštím, který zakrejvalo výhled na ulici za dolíkem. Přistál jsem na podvozek a kalhoty zůstaly celý. Načež jsem ho zahlíd. Seděl opřenej o nasypanej svah, ze kterýho jsem se mu málem zřítil na kokos. „Pane,“ povídám. Chlápek nic. Popolez jsem k němu. ,,Nastydnete,“ zkoušel jsem to. Byl jsem mu volnej. Tak jsem k němu šel a hmát mu na rameno. Neřek zase nic. Vlastně ani nemoh. Byl tvrdej jak Jínův lomnickej suchar. Jako bych popad věšák. Teprve teď vyvrcholil ten den, kdy se dějou věci. A jak! Kam se hrabou šunkafleky! Škrábal jsem se po čtyřech nahoru, abych došel pro esenbáky. Uviděj brejele, ucejtěj Blanku z Valojs a hned si mě tam nechaj.
Compra de libros
Čenž se smrtí, Jaroslav Velinský
- Idioma
- Publicado en
- 1989
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Tapa blanda)
Métodos de pago
Nos falta tu reseña aquí
- Título
- Čenž se smrtí
- Idioma
- Checo
- Autores
- Jaroslav Velinský
- Editorial
- Naše vojsko
- Publicado en
- 1989
- Formato
- Tapa blanda
- Páginas
- 233
- ISBN10
- 802060023X
- ISBN13
- 9788020600233
- Serie
- Recogida
- Napětí
- Etiquetas
- Ficción, Novela negra & Thriller, Literatura checa, Novelas de crimen, Suspense, Novelas de detectives checas
- Calificación
- 4,65 de 5
- Descripción
- Vydání Čenže a Smrti komára (4. a 5. Finkovka) z osmdesátých let, které vyšlo pod společným názvem Čenž se smrtí. Ukázka: Jak jsem ujížděl, provázelo mě jakýsi vrrr do ztracena, jako kdyby si ze mě ještě k tomu někdo dělal srandu. To se ví, byla to nějaká motorka na druhý straně planýrky, za roštím, který zakrejvalo výhled na ulici za dolíkem. Přistál jsem na podvozek a kalhoty zůstaly celý. Načež jsem ho zahlíd. Seděl opřenej o nasypanej svah, ze kterýho jsem se mu málem zřítil na kokos. „Pane,“ povídám. Chlápek nic. Popolez jsem k němu. ,,Nastydnete,“ zkoušel jsem to. Byl jsem mu volnej. Tak jsem k němu šel a hmát mu na rameno. Neřek zase nic. Vlastně ani nemoh. Byl tvrdej jak Jínův lomnickej suchar. Jako bych popad věšák. Teprve teď vyvrcholil ten den, kdy se dějou věci. A jak! Kam se hrabou šunkafleky! Škrábal jsem se po čtyřech nahoru, abych došel pro esenbáky. Uviděj brejele, ucejtěj Blanku z Valojs a hned si mě tam nechaj.