Más información sobre el libro
Když Krkavčí múza vyšla v roce 1992, kritika ji označila za knihu „rozlišování a generačního vymezování“. Je to introspektivní esej, plná pochybností o smyslu literatury v postbaudelairovské epoše, kdy beletrie ustupuje médiím a virtuálním realitám. Autor se vyznává z pocitu nepatřičnosti a nesounáležitosti s okolím, v němž by bylo nejvhodnější mlčet. Hlavním důvodem pro takové nasměrování k mlčení je devalvace literárního poselství v moderní a postmoderní době, kdy básník píše pro úzký okruh čtenářů a nemůže se opřít o objektivní literární kritiku. Jeho slovo přestává být veřejnou záležitostí a literatura se stává labyrintickým útvarem, hermetickou uzavřeností. Jamek si uvědomuje potřebu navrátit básníka do veřejné obce a učinit jeho řeč znovu srozumitelnou. Oživuje baudelairovský paradox zavrženosti a prokletosti básníka, který může vymanit řeč z devalvace a „znovu vynalézt knihtisk“. Autorova zkušenost z totality se promítá do jeho pohledu na současný diktát ekonomického barbarství. Jamek zdůrazňuje, že psaní je jednou z mnoha lidských činností, a i když je jeho přístup dualistický, je si vědom nebezpečného rozhraní mezi intelektuálem a umělcem.
Actualmente hay del libro Krkavčí múza (1992) en stock.
Compra de libros
Krkavčí múza, Václav Jamek
- Idioma
- Publicado en
- 1992
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Tapa blanda),
- Estado del libro
- Bueno
- Precio
- 1,19 €
Métodos de pago
Nos falta tu reseña aquí
- Título
- Krkavčí múza
- Idioma
- Checo
- Autores
- Václav Jamek
- Editorial
- Odeon
- Publicado en
- 1992
- Formato
- Tapa blanda
- ISBN10
- 8020703446
- ISBN13
- 9788020703446
- Serie
- Etiquetas
- Ficción, Historias reales, Poesía, Literatura checa, Periodismo & Ensayos, Novelas sociales, Poesía Checa
- Calificación
- 4 de 5
- Descripción
- Když Krkavčí múza vyšla v roce 1992, kritika ji označila za knihu „rozlišování a generačního vymezování“. Je to introspektivní esej, plná pochybností o smyslu literatury v postbaudelairovské epoše, kdy beletrie ustupuje médiím a virtuálním realitám. Autor se vyznává z pocitu nepatřičnosti a nesounáležitosti s okolím, v němž by bylo nejvhodnější mlčet. Hlavním důvodem pro takové nasměrování k mlčení je devalvace literárního poselství v moderní a postmoderní době, kdy básník píše pro úzký okruh čtenářů a nemůže se opřít o objektivní literární kritiku. Jeho slovo přestává být veřejnou záležitostí a literatura se stává labyrintickým útvarem, hermetickou uzavřeností. Jamek si uvědomuje potřebu navrátit básníka do veřejné obce a učinit jeho řeč znovu srozumitelnou. Oživuje baudelairovský paradox zavrženosti a prokletosti básníka, který může vymanit řeč z devalvace a „znovu vynalézt knihtisk“. Autorova zkušenost z totality se promítá do jeho pohledu na současný diktát ekonomického barbarství. Jamek zdůrazňuje, že psaní je jednou z mnoha lidských činností, a i když je jeho přístup dualistický, je si vědom nebezpečného rozhraní mezi intelektuálem a umělcem.