Liberální demokracie (ne)rozumu

Ústředním tématem analýzy je sociální filosofie K. R. Poppera a vybraných zástupců rakouské libertariánské školy, konkrétně Ludwiga von Misese, Friedricha Augusta von Hayeka a Murraye Rothbarda, v kontextu demokracie a jejího hodnotového či procesního ukotvení. Analýza je vedena z pohledu sociální vědy, kombinující fenomenologii a sociologickou hermeneutiku, a metodologicky se opírá o lingvistické přístupy, zejména analýzu metafor. Popperova sociální filosofie je úzce spjata s jeho teorií vědy, což je v práci zohledněno. Vliv Popperovy teorie vědy je patrný u von Hayeka, zejména v otázce „racia“ a jeho univerzality při vědeckém ověřování a ekonomickém modelování tržního chování. Tím vzniká přístup podobný pozitivistickému modelování bez hodnotové sociální reality, aplikovaný na Popperovu představu otevřené společnosti, kde se jednotlivci „obvykle“ chovají racionálně. Popper rozvíjí rozumnost chování v neklasickém procesálním demokratickém modelu, který pracuje s rozumností jako danou kategorií. Tím jednotlivcům přisuzuje esenciální vlastnost „rozumnosti“, chápanou jako racionální kalkulaci v normalizovaném společenském prostředí, rámovaném liberální představou o fungování společnosti. Otevřená společnost bez předem stanovených kolektivních hodnot se jeví jako jediná normální.