Litoměřice : město, ve kterém stojí za to žít

Knížka je vyznáním kumštýře - malíře a divadelníka tělem i duší a ajzn-boňáka profesí - Jiřího Ryvoly městu, ve kterém prožil podstatnou část života a jež se mu stalo domovem. Namířil si to v mládí od Berounky přímo k Labi. Počátkem 90. let minulého století to sice vzal na chvíli proti proudu do Prahy, ale rychle se zase vrátil. Zda to bylo či nebylo dobře, nechť laskavě posoudí ctěný čtenář této publikace, neboť návrat Jiřího Ryvoly do Litoměřic nebyl jen návratem domů, ale i návratem k výtvarné práci. Zdá se, že přišel v pravou dobu, neboť zrání výtvarné našlo souznění se zráním lidským. A někde zde vznikla i potřeba říci svému městu a lidem, se kterými se denně potkává, i těm, se kterými se zatím míjí, že Litoměřice jsou městem, ve kterém stojí za to žít. Nechává nás nahlédnout do svého skicáku, ve kterém jsou kresby do detailu propracované, i ty "jen tak nahozené", kresby zachycující momentální rozpoložení či nějaký "celkem bezvýznamný detail", i kresby, které napovídají, že se asi dříve či později stanou námětem pro obraz. Těžko se pro to hledá výraz - snad si mohu dovolit napsat, že ty kresby jsou takové "ryvolovské". A není to jen o technice kresby či kompozici, je to i o námětech, které si vybírá, o nostalgii, která není ani trochu zapšklá, ale která dovádivě šimrá jako jarní slunko a zároveň laskavě hladí a hřeje říjnovými paprsky.