Zemřít na jaře

Ralf Rothmann ve svém posledním románu postavil pomník nezletilým německým vojákům, které Hitler naverboval na konci druhé světové války. Kniha zachycuje zmrzačené životy a traumata mladých vojáků a je jedinečným příběhem o otcích a synech, který byl nadšeně přijat čtenáři i kritiky. Rothmann čerpá z příběhu svého otce, což dodává vyprávění autentičnost a sílu. Hrdiny jsou dva sedmnáctiletí kamarádi, Walter a Fiete, kteří jsou v únoru 1945 posláni na frontu. Walter se stává řidičem zásobovací jednotky, zatímco Fiete dezertuje a je chycen, odsouzen k trestu smrti. Walter se tak ocitá v popravčí četě, mířící na svého nejlepšího přítele. Časopis Der Spiegel označuje román za protiválečný, který se vyrovná nejlepším textům žánru. Autor silně zobrazuje vztah otců a synů, spojovaných stejnými válečnými zkušenostmi. Walter projíždí surreálnou válečnou krajinou, kde panuje atmosféra konce lidstva. Mrtvoly plavou v řekách, dezertéři visí na stromech, a Walter hledá hrob svého otce, než se opět vrátí na frontu, dokud válka konečně neskončí.