O hudebním krásnu

Más información sobre el libro

Hanslickův habilitační spis (vlastně jediná striktně vzato vědecká, teoretická práce), publikovaný roku 1854. Hanslick byl mimo jiné inspirován estetickými názory Friedricha Vischera, hlavním motivem a ústřední myšlenkou spisu je protest proti obecně rozšířenému (u laiků, ale i u četných estetiků a hudebníků) chápání hudby (resp. obsahu hudby) jakožto jakýchsi všudypřítomných odkazů na mimohudební reality („mimohudební obsah“) a jakéhosi „jazyka citu“ (dobovou estetiku, proti níž vedl argumentaci, právě sám nazýval citovou estetikou), kteréžto chápání souvisí s trvalým působením koncepcí známých již od doby baroka a tehdy oživovaných hudebním romantismem a zejména novoromantismem. Obsah hudby Hanslick spatřoval v ní samotné, pro působivost hudby zdůrazňoval význam formy a jejího dění. Vztah hudby a pohybu by měl být podle Hanslicka hlavním předmětem zkoumání hudební estetiky. Hanslick ve svých úvahách vycházel zejména z ideálu absolutní instrumentální hudby vídeňského klasicismu. Důraz na instrumentální hudbu kladl Hanslick při řešení otázky obsahovosti hudby také z metodologických důvodů, protože u vokální hudby si nemůžeme být jisti, zda její významy a obsah pramení z hudby, nebo z textu.