Kadiš a jiné básně

Mezi nejznámější básnické skladby Allena Ginsberga patří Kadiš, velkolepý žalozpěv na básníkovu zesnulou matku, jejíž duševní choroba silně ovlivnila jeho dětství. Zárodky básně vznikly v Paříži v roce 1957, kde Ginsberg s beatnickými tvůrci prostřednictvím halucinogenů „rozšiřoval sféru vědomí“. V Kadiši se mu podařilo vypsat se z hlubokých traumat, přičemž k odemknutí podvědomí použil morfium a metamfetamin. Konečná revize proběhla po návratu z Peru, kde užil ayahuasku. Výmluvné jsou názvy dalších básní ve sbírce, jako Meskalin či Kyselina lysergová; autor v nich opět vymítá ducha své matky, lamentuje nad iluzorností univerza a prožívá pocity tvůrčího zmaru i duchovního prozření. V psychedelickém proudu vědomí nechává volně plynout vize, nářky a chvalozpěvy, čímž k nám po šedesáti letech skrze své verše stále živě promlouvá. Básnická sbírka Kadiš a jiné básně, vydaná v roce 1961, obsahuje Ginsbergovy básně z konce padesátých let v klasickém překladu Jana Zábrany. Čtyři dosud nepřeložené básně přeložil Bob Hýsek.