Hory a staletí

Deset kapitol o horách, v nichž se zpožďují staletí, o lidu, který žije životem polopohanských pastevců a primitivních rolníků a dřevařů, o loupežnicích, kteří bohatým berou a chudým dávají. Žeň z let 1932-34, kdy Olbracht prochází bývalou Podkarpatskou Rusí, dívá se, rozmlouvá slidmi, zaznamenává, komentuje. V odlehlém údolí nachází vesnici, v níž vládne teprve 11. stol., jinde dokonává kolonie Němců, kterou sem kdysi přesídlila s mnoha privilegii Marie Terezie, po vsích živoří židovští řemeslníci, zatlačovaní moderní průmyslovou výrobou a lépe organisovanou lichvou bank. Rusíni nemají školy, učebnice ani učitele a politicky vládne agrární strana. Nade vším je tu pak český buržoasní byrokrat, především četník a notář. Situace, která činí z pozorovatele spíše skeptika, než optimistu; ale Olbracht věří, že se jednou vše změní a že podkarpatský lid najde svou pravou vlast.