O výchově křesťanského vladaře

Erasmovu politickou činnost nejlépe ilustruje jeho dílo O výchově křesťanského vladaře, které představuje literární práci založenou na hluboké znalosti klasické a středověké literatury. Slouží jako praktický návod pro výchovu panovníka a teoretické shrnutí principů, kterými by se měl řídit stát a jeho vládce. Erasmus se v tomto spisu inspiruje literárním útvarem „knížecího zrcadla“, avšak přináší nový obsah a systematičnost výkladu. Důraz klade na výchovu panovníka od narození až po vlastní vládnutí, přičemž využívá příklady z literatury a zdůrazňuje roli panovníka ve státě. Věří, že dobrý příklad přináší dobré plody. Erasmus opakovaně zdůrazňuje, že smyslem dobré vlády není osobní prospěch, ale prospěch všech poddaných. Inspiraci pro své dílo čerpal během třetí anglické cesty za vlády Jindřicha VIII., v nějž vkládal naděje jakožto mírového knížete a mecenáše umění. Neúspěch těchto očekávání přičítá špatné výchově a nekompetentním rádcům. O výchově křesťanského vladaře je často považováno za kompendium politických ideálů, které se liší od realistického pohledu Machiavelliho v díle Vladař, vzniklého ve stejné době.