Más información sobre el libro
Kniha Pozastavené stmívání přináší dva poslední básnické počiny Stanislava Dvorského (1940-2020). Autorem dlouho připravovanou skladbu Někde někdy něco a posmrtně zveřejněnou báseň Počínali jsme si jako těkající dobrodruzi. Obě básně patří k tomu nejlepšímu, co v české poezii vzniklo v uplynulých deseti letech. Dvorského poezie vyrůstá z postsurrealismu, ale pracuje s principem vnitřního monologu, jak jej známe od Věry Linhartové nebo Samuela Becketta. Pro Dvorského básnické texty je charakteristický chirurgicky přesný a magicky sugestivní jazyk, který navozuje přitažlivé i znepokojující napětí. V obou básních je díky jejich naléhavosti přítomen silný existenciální tón. Stanislav Dvorský si vybavuje dětství a důležité okamžiky svého života, zároveň však text od vzpomínek neustále odbíhá do „nových prostorů a rámců“. Soukromé obrazy jsou přetvořeny do nového mýtu a jsou kontaminovány absurdními výjevy či potutelnými výzvami. Dvorského básně se postupně stávají komplexními a znepokojivými zprávami o lidském životě a o smrti, do které všechno ústí.
Compra de libros
Pozastavené stmívání, Stanislav Dvorský
- Idioma
- Publicado en
- 2023
- Encuadernación
- (Tapa blanda)
Métodos de pago
Nos falta tu reseña aquí
- Título
- Pozastavené stmívání
- Idioma
- Checo
- Autores
- Stanislav Dvorský
- Editorial
- Malvern
- Publicado en
- 2023
- Formato
- Tapa blanda
- Páginas
- 90
- ISBN10
- 8075304403
- ISBN13
- 9788075304407
- Serie
- Etiquetas
- Literatura checa
- Calificación
- 4,25 de 5
- Descripción
- Kniha Pozastavené stmívání přináší dva poslední básnické počiny Stanislava Dvorského (1940-2020). Autorem dlouho připravovanou skladbu Někde někdy něco a posmrtně zveřejněnou báseň Počínali jsme si jako těkající dobrodruzi. Obě básně patří k tomu nejlepšímu, co v české poezii vzniklo v uplynulých deseti letech. Dvorského poezie vyrůstá z postsurrealismu, ale pracuje s principem vnitřního monologu, jak jej známe od Věry Linhartové nebo Samuela Becketta. Pro Dvorského básnické texty je charakteristický chirurgicky přesný a magicky sugestivní jazyk, který navozuje přitažlivé i znepokojující napětí. V obou básních je díky jejich naléhavosti přítomen silný existenciální tón. Stanislav Dvorský si vybavuje dětství a důležité okamžiky svého života, zároveň však text od vzpomínek neustále odbíhá do „nových prostorů a rámců“. Soukromé obrazy jsou přetvořeny do nového mýtu a jsou kontaminovány absurdními výjevy či potutelnými výzvami. Dvorského básně se postupně stávají komplexními a znepokojivými zprávami o lidském životě a o smrti, do které všechno ústí.