Pobřežní cesta

Raynor se nedávno dozvěděla, že její manžel Moth trpí nevyléčitelnou nemocí. K tomu přišli o dům a práci, a tak se rozhodnou vydat na tisícikilometrovou pouť podél jihozápadního anglického pobřeží. Cestují z Somersetu přes Devon a Cornwall až do Dorsetu, nesou si pouze to nejnutnější. S každým krokem, setkáním a překážkami, které musí překonat, se jejich výprava proměňuje v životní pouť. „Náš svět se měnil, jeho okraje bledly, jak nás cesta vedla mezi mořem, skalami a oblohou. Jako bychom postupně splývali s divočinou a cesta, kterou jsme kráčeli, jako by nás nesla úplně jinam.” Jejich putování je brutálně upřímné; často mají hlad, nemají se kde umýt a ostatní se od nich odvracejí. Přesto si uvědomují krásu okolní krajiny. Cesta se stává cestou k sebeuvědomění, prožitku základních věcí a naději. Raynor a Moth, manželé ve středním věku, provozovali rodinnou farmu ve Walesu, kterou společně opravili a vychovali zde děti. Po špatné investici přicházejí o všechno a brzy se dozvídají o Mothově vzácném degenerativním onemocnění. Na základě vzpomínky na knihu se rozhodnou jít pěšky podél pobřeží. S posledními penězi si koupí stan a dva batohy a vyrazí, přičemž musejí vyžít pouze z osmačtyřiceti liber na týden.