Zapadající slunce

Román a čtyři povídky čelného japonského autora, který, ač pocházel z vlivné velkostatkářské rodiny, sympatizoval s vykořisťovanými, měl neujasněný vztah k levicovému hnutí a nakonec skončil sebevraždou. Román Zapadající slunce (1947) vypráví o společenském a morálním úpadku vládnoucí japonské vrstvy, hlavně aristokracie. Dílo se stalo legendou, neboť výraz „třída zapadajícího slunce“ se stal v hovorové japonštině pojmem. V povídkách buď s humorem nebo i bez něho zachycuje lidský egoismus, bezohlednost, vypočítavost (Zdvořilostní návštěva starého přítele, Hostitelka), dále halucinační stavy psychopatické osobnosti (Bušení) a problematiku sebevraždy (Osan). Přeloženo z japonštiny podle různých vydání. 01-062-72