Más información sobre el libro
Je normální, že to vaše pračka dělá častěji než vy, že? Probouzím se, oči mám ještě slepené. Jsou to dva roky, šest měsíců a tři hodiny, co jsem si naposledy holila nohy. I kalhotky s lamami, které mám na sobě, zažily už lepší časy. Mám sedm minut, než se probudí děti a než se ke mně natlačí manžel. „Au,“ vykřikne, když v zádech ucítí kostku lega. Pak se na chodbě rozsvítí světlo. Po schodech slyšíme malé kroky a dětský hlas: „UDĚLÁ MI NĚKDO SNÍDANI?!“ Veškerou naději na nějaký ten čas ‚jen pro nás dva‘ zabije přemýšlení tom, jestli máme ještě lupínky a kolik prádla na mě čeká. A zapomněla jsem na popelnici. Už zase. Prostě typické pondělí u Mortonů… Tedy až na to, že když dnes ráno scházím v županu dolů, něco objevím. Najdu něco, co patří mému muži. Něco, co ve svatebním slibu určitě nebylo. A buď nás to spojí… nebo zlomí.
Actualmente hay del libro Kam se poděl můj sexuální život? (2022) en stock.
Compra de libros
Kam se poděl můj sexuální život?, Kristen Bailey
- Idioma
- Publicado en
- 2022
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Tapa dura),
- Estado del libro
- Muy Bueno
- Precio
- 2,49 €
Métodos de pago
Nos falta tu reseña aquí
- Título
- Kam se poděl můj sexuální život?
- Idioma
- Checo
- Autores
- Kristen Bailey
- Editorial
- Dobrovský s.r.o.
- Publicado en
- 2022
- Formato
- Tapa dura
- Páginas
- 360
- ISBN10
- 8027703735
- ISBN13
- 9788027703739
- Etiquetas
- Ficción, Romance, Humor, Familia, Mujeres, Ficción contemporánea, Romance contemporáneo, Pubblicazioni erotiche, Sexualidad e intimidad, Comedias, Comedias románticas
- Primera publicación
- 2020
- Título original
- Has Anyone Seen My Sex Life
- Calificación
- 3,25 de 5
- Descripción
- Je normální, že to vaše pračka dělá častěji než vy, že? Probouzím se, oči mám ještě slepené. Jsou to dva roky, šest měsíců a tři hodiny, co jsem si naposledy holila nohy. I kalhotky s lamami, které mám na sobě, zažily už lepší časy. Mám sedm minut, než se probudí děti a než se ke mně natlačí manžel. „Au,“ vykřikne, když v zádech ucítí kostku lega. Pak se na chodbě rozsvítí světlo. Po schodech slyšíme malé kroky a dětský hlas: „UDĚLÁ MI NĚKDO SNÍDANI?!“ Veškerou naději na nějaký ten čas ‚jen pro nás dva‘ zabije přemýšlení tom, jestli máme ještě lupínky a kolik prádla na mě čeká. A zapomněla jsem na popelnici. Už zase. Prostě typické pondělí u Mortonů… Tedy až na to, že když dnes ráno scházím v županu dolů, něco objevím. Najdu něco, co patří mému muži. Něco, co ve svatebním slibu určitě nebylo. A buď nás to spojí… nebo zlomí.