Útěk před gestapem

František Straka se 28. října 1943 ocitá v ilegalitě kvůli prozrazení členů odboje a jejich zatčení gestapem, a zůstává tak až do osvobození 5. května 1945. Děj autobiografického románu se odehrává v tomto období, což čtenářům nabízí jedinečný pohled na protektorátní realitu očima přímého účastníka. Příběh zachycuje statečné postavy, které riskovaly své životy i životy svých blízkých, a také ty, kteří ze strachu odmítali pomoc, či se stali udavači po nelidských výsleších. Na konci příběhu se objevují i lidé, kteří se udavači stali z přesvědčení nebo prospěchu. Region Zbirožska a Rakovnicka, protkaný řekou Berounkou, poskytoval útočiště mnoha osobám, avšak autor většinu času strávil u lidí, kteří riskovali své životy, namísto v krytech. O lidských kvalitách postav svědčí například vyjádření předsedy místního KSČ A. Hůly, který ocenil odvahu Václava Hoška, jenž podporoval a ukrýval pronásledované. Tento silný lidský příběh přináší pohled na každodenní život členů domácího odboje v závěrečných dvou letech Protektorátu Čechy a Morava.