Kapitalistický realismus

Dnes je snazší představit si konec světa než konec kapitalismu. Po roce 1989 se kapitalismus stal jediným realistickým politicko-ekonomickým systémem. Mladí lidé často nevnímají absenci alternativ jako problém, přestože jsou nejvíce paralyzováni současným světem. Prožívají neschopnost se soustředit, ztrátu dlouhodobé perspektivy a konformismus, což jsou důsledky ideologie, která se tváří neideologicky a chrání nás před „nebezpečnými“ ideologiemi a utopiemi. Mark Fisher, anglický filozof a kulturní kritik, analyzuje symptomy našeho postmoderního marasmu. Kapitalistický realismus, systém, v němž se jakákoli změna zdá nemožná, připouští pouze sebereprodukci a utopii neustálého růstu. Co je sociálně a biologicky nemožné, se zde jeví jako nutné a přirozené. Obraz společnosti, v níž žijeme, je falešný, neboť z našeho jazyka byla vytlačena slova jako sociální spravedlnost, třídní konflikty a alternativa. Knihy jako tato vrací do našeho jazyka potřebná slova, abychom mohli vzdorovat novému kapitalismu, který z každé alternativy dělá pouhý fragment sebe sama.