Dialogy Přírody a Umění

Od 60. let 20. století roste zájem o vztah člověka a přírody, což se projevuje v ekologickém uvědomění a důležitosti otázek udržitelného rozvoje kultury. Tyto změny v názorech a ideových pohybech ve společnosti nacházejí odraz v kulturní sféře, kde myšlenky trvale udržitelné kultury a hlubinné ekologie, často označované jako permakultura, mají svůj ekvivalent v environmentálním umění. Toto umění se zaměřuje na interakci člověka a přírody v celistvých souvislostech, vnímá lidskou kulturu jako součást přírodních procesů a člověka jako nedílnou součást přírody. Vznik této tendence je reakcí na rychlý technologický a industriální rozvoj, který podporuje komerční a konzumní přístup a opomíjí historicky opodstatněný vztah člověka a přírody, klíčový pro přežití lidského druhu. Environmentální tvorba zahrnuje principy živé přírody, což dokládá paralela mezi biologickou rozmanitostí a různými přístupy environmentálních umělců. Dialog autora s těmito umělci poskytuje otevřený vhled do historie a praxe environmentálního umění, což přináší hluboký a inspirativní zážitek.