Bookbot

Dopisy bratrovi

Valoración del libro

Parámetros

Más información sobre el libro

Antoine Pevsner (1886 Bělorusko – 1962 Paříž) položil roku 1919 spolu s bratrem Naumem Gabo základy nového umění usilujícího skoncovat s tradiční estetikou kompaktní hmoty, kterou nahrazuje estetikou prázdného prostoru a členěnou hloubkou prostoru. Objem hmoty a objem prostoru považoval za dva rozdílné, konkrétně měřitelné materiály, s nimiž je třeba sochařsky pracovat. Světlo hraje v sochařství tutéž roli jako barva v malířství. Odmítl statickou skulpturu ve prospěch dynamického umění; jeho abstraktní plastiky evokují pocit prorůstání hmoty do prostoru a vířivý pohyb. Realistický manifest, který oba bratři v roce 1920 vylepili na moskevské zdi hlásal, že forma má být cele kontrolovaná, a tedy „konstruovaná“. Konstruktivisty, kterými byli vedle bratrů Pevsnerových např. Vladimir Taltin nebo Lázsló Mology-Nagy, spojuje víra v to, že skulptura je jednou z výrazových možností jakéhosi totálního umění, které se vyznačuje humanistickým posláním a zahrnuje různé sféry od užitého umění přes malířství, reliéf, monumentálně dekorativní díla a architekturu až po urbanismus. Korespondence s bratrem Naumem Gabem zrcadlí nejen Pevsnerovy tvůrčí záměry a názory, ale samozřejmě i vzpomínky na Rusko i na pařížskou uměleckou scénu. Kniha je doplněna o jeden z posledních, zásadních, rozhovorů s Antoinem Pevsnerem a o vzpomínku třetího bratra Alexeje.

Publicación

Compra de libros

Dopisy bratrovi, Antoine Pevsner

Idioma
Publicado en
2008
Encuadernación
(Tapa dura)
Te avisaremos por correo electrónico en cuanto lo localicemos.

Métodos de pago

5,0
Excelente
1 Valoraciones

Nos falta tu reseña aquí

Título
Dopisy bratrovi
Idioma
Checo
Editorial
Arbor vitae
Publicado en
2008
Formato
Tapa dura
Serie
Calificación
5 de 5
Descripción
Antoine Pevsner (1886 Bělorusko – 1962 Paříž) položil roku 1919 spolu s bratrem Naumem Gabo základy nového umění usilujícího skoncovat s tradiční estetikou kompaktní hmoty, kterou nahrazuje estetikou prázdného prostoru a členěnou hloubkou prostoru. Objem hmoty a objem prostoru považoval za dva rozdílné, konkrétně měřitelné materiály, s nimiž je třeba sochařsky pracovat. Světlo hraje v sochařství tutéž roli jako barva v malířství. Odmítl statickou skulpturu ve prospěch dynamického umění; jeho abstraktní plastiky evokují pocit prorůstání hmoty do prostoru a vířivý pohyb. Realistický manifest, který oba bratři v roce 1920 vylepili na moskevské zdi hlásal, že forma má být cele kontrolovaná, a tedy „konstruovaná“. Konstruktivisty, kterými byli vedle bratrů Pevsnerových např. Vladimir Taltin nebo Lázsló Mology-Nagy, spojuje víra v to, že skulptura je jednou z výrazových možností jakéhosi totálního umění, které se vyznačuje humanistickým posláním a zahrnuje různé sféry od užitého umění přes malířství, reliéf, monumentálně dekorativní díla a architekturu až po urbanismus. Korespondence s bratrem Naumem Gabem zrcadlí nejen Pevsnerovy tvůrčí záměry a názory, ale samozřejmě i vzpomínky na Rusko i na pařížskou uměleckou scénu. Kniha je doplněna o jeden z posledních, zásadních, rozhovorů s Antoinem Pevsnerem a o vzpomínku třetího bratra Alexeje.