Más información sobre el libro
Tuto útlou knížku „psaní o čtení“ Pennac nazval Jako román nejen proto, že oprávněně doufal, že ji každý zhltne „jako román“, ale i protože by rád, aby suchopárnou výuku literatury nahradily „románové“ hodiny, kdy profesor „jen“ čte velká díla světové literatury a žáci mu visí na rtech. Právě předčítání nahlas je totiž podle Pennaca nejlepší způsob, jak naučit lásce ke knihám. Pennac sám má knihy zřejmě opravdu rád, nementoruje, ale poutavě a vtipně vypráví, cituje a nápaditě inspiruje. Ačkoli v úvodu snažně prosí, aby jeho text „nesloužil pedagogům jako mučicí nástroj“, měl by se stát povinnou četbou ne snad studentů, ale profesorů, učitelů a rodičů. Čtenářů jistě přibude, pokud se v přístupu k nim bude dodržovat vtipné Pennacovo desatero nezadatelných práv čtenáře. To výstižně zakončuje „právo mlčet“ – nemuset knihu pitvat a nechat si pro sebe ryze soukromý zážitek četby.
Compra de libros
Jako román, Daniel Pennac
- Idioma
- Publicado en
- 2004
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Tapa dura)
Métodos de pago
Nos falta tu reseña aquí
- Título
- Jako román
- Idioma
- Checo
- Autores
- Daniel Pennac
- Editorial
- Mladá fronta
- Publicado en
- 2004
- Formato
- Tapa dura
- ISBN10
- 8020411402
- ISBN13
- 9788020411402
- Serie
- Etiquetas
- No ficción, Arte / Cultura, Ciencias sociales, Historias reales, Teoría literaria, Guías y Manuales, Francia, Periodismo & Ensayos, Educación, Cuentos, Literatura francesa, Sobre libros, Pasión, Consejos, Tips e Ideas, Lectura, Alegre, Educación Literaria
- Primera publicación
- 1992
- Título original
- Comme un roman
- Calificación
- 3,95 de 5
- Descripción
- Tuto útlou knížku „psaní o čtení“ Pennac nazval Jako román nejen proto, že oprávněně doufal, že ji každý zhltne „jako román“, ale i protože by rád, aby suchopárnou výuku literatury nahradily „románové“ hodiny, kdy profesor „jen“ čte velká díla světové literatury a žáci mu visí na rtech. Právě předčítání nahlas je totiž podle Pennaca nejlepší způsob, jak naučit lásce ke knihám. Pennac sám má knihy zřejmě opravdu rád, nementoruje, ale poutavě a vtipně vypráví, cituje a nápaditě inspiruje. Ačkoli v úvodu snažně prosí, aby jeho text „nesloužil pedagogům jako mučicí nástroj“, měl by se stát povinnou četbou ne snad studentů, ale profesorů, učitelů a rodičů. Čtenářů jistě přibude, pokud se v přístupu k nim bude dodržovat vtipné Pennacovo desatero nezadatelných práv čtenáře. To výstižně zakončuje „právo mlčet“ – nemuset knihu pitvat a nechat si pro sebe ryze soukromý zážitek četby.