Pojetí prostoru v historické perspektivě

Publikace se skládá z případových studií, které zkoumají problematiku prostoru v různých měřítkách – od městského (Markéta Rubešová, Barbora Kubecová) přes regionální (Jan Krajíček) a národní (Milan Scholz, Tomáš Masař, Linda Kovářová) po makroregiony a civilizace (Božena Radiměřská, Milan Scholz). Úvodní teoreticko-metodologická studie se zaměřuje na historické tendence vnímání prostoru a současný prostorový obrat. Rubešová analyzuje vztah mezi veřejným a soukromým prostorem v raně novověkých osmanských dějinách, s důrazem na gender, náboženství a sociální strukturu. Kubecová se věnuje proměnám zelených městských prostranství v 19. století na příkladu Prahy. Krajíček zkoumá definice regionu a aplikuje je na Vysočinu jako vnitřní periferii. Masař se zaměřuje na vztah nacionalismu a teritoriality ve Finsku v dlouhém 19. století. Scholz analyzuje programové texty z první světové války a jejich přístup k poválečnému dělení prostoru, zejména vztahu národního a nadnárodního. Radiměřská rozebírá raně novověké západoevropské cestopisy o středovýchodní Evropě, zaměřuje se na stereotypy a estetické vnímání krajiny. Kovářová se věnuje japonské kultuře a ukazuje odlišný vztah člověka k teritorialitě v kontrastu s evropským pojetím.