Más información sobre el libro
Sbírka Motýli nad propastí shrnuje dosud nevydané básnické soubory a cykly Jana Kohouta, které vznikaly od poloviny devadesátých let minulého století až dodnes. Jan Kohout je autor ze společenství tvůrců, kteří vnitřní agresi, úzkost a s tím spjaté psychické procesy zpracovávají, reflektují, trhají i nově vyplétají. Sám autor to popisuje takto: „Píšu, abych nechcíp, / nepíšu, abych nechcíp, / nepíšu a chcípu, / píšu a chcípu. / Stará čtyřtaktní metoda, / mí ,chcíplí‘ mi rozumějí.“ Básně se díky tomu rodí jako slast, ona radostná „zábava“ z tvorby, v níž se odvěký paradox existence člověka, spočívající ve vědomí vlastní smrtelnosti, transponuje do jiných, „já“ neohrožujících poloh, vtěluje se do principů i „nuancí paradoxů“. „… všechno, co píšu, jsem vskutku viděl, slyšel a někdy i prožil, ale necejtím k tomu žádnej vztah. Prostě jsem si z čirý nouze, v dutosvětě svý hlavy otevřel vetešnictví… Baví mě spojování, konstruktivní destrukce, nuance paradoxu, baví mě brát to do rukou a degustovat varianty přitažlivosti, hledat erotozóny na špendlíku i lokomotivě.“
Compra de libros
Motýli nad propastí, Jan Kohout
- Idioma
- Publicado en
- 2013
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Tapa dura)
Métodos de pago
Nos falta tu reseña aquí
- Título
- Motýli nad propastí
- Idioma
- Checo
- Autores
- Jan Kohout
- Editorial
- Dybbuk
- Publicado en
- 2013
- Formato
- Tapa dura
- ISBN10
- 8074380920
- ISBN13
- 9788074380921
- Serie
- Calificación
- 4,65 de 5
- Descripción
- Sbírka Motýli nad propastí shrnuje dosud nevydané básnické soubory a cykly Jana Kohouta, které vznikaly od poloviny devadesátých let minulého století až dodnes. Jan Kohout je autor ze společenství tvůrců, kteří vnitřní agresi, úzkost a s tím spjaté psychické procesy zpracovávají, reflektují, trhají i nově vyplétají. Sám autor to popisuje takto: „Píšu, abych nechcíp, / nepíšu, abych nechcíp, / nepíšu a chcípu, / píšu a chcípu. / Stará čtyřtaktní metoda, / mí ,chcíplí‘ mi rozumějí.“ Básně se díky tomu rodí jako slast, ona radostná „zábava“ z tvorby, v níž se odvěký paradox existence člověka, spočívající ve vědomí vlastní smrtelnosti, transponuje do jiných, „já“ neohrožujících poloh, vtěluje se do principů i „nuancí paradoxů“. „… všechno, co píšu, jsem vskutku viděl, slyšel a někdy i prožil, ale necejtím k tomu žádnej vztah. Prostě jsem si z čirý nouze, v dutosvětě svý hlavy otevřel vetešnictví… Baví mě spojování, konstruktivní destrukce, nuance paradoxu, baví mě brát to do rukou a degustovat varianty přitažlivosti, hledat erotozóny na špendlíku i lokomotivě.“


