+1M libros, ¡a una página de distancia!
Bookbot

Žižkaperk Blues

Esta serie se adentra en la cruda realidad de las afueras de Praga durante la era de la normalización. Seguimos a protagonistas cuyas vidas están marcadas por la represión política, pero que aun así encuentran fuerza en la amistad, el amor y la rebeldía. Es una historia sobre el paso a la edad adulta, la pérdida de ilusiones y la búsqueda de la propia identidad en un tiempo de falta de libertad.

Žižkaperk blues 3 - Kocovina
Rusočasí
Žižkaperk blues 2 - Bezčasí

Orden recomendado de lectura

  1. 1

    Rusočasí

    • 480 páginas
    • 17 horas de lectura

    Rusočasí je první díl románové trilogie Žižkaperk Blues. Děj knihy se odehrává během normalizce v sedmdesátých letech minulého století na pražském Žižkově. Zachycuje dospívání kluka z rodiny tvrdě postižené komunistickými represemi, první lásky, mejdany a život mládeže pronásledované režimem. Volně navazuje na román Dušebraní – Normalizační pornobrak.

    Rusočasí
  2. 2

    Bezčasí je druhý díl románové trilogie Žižkaperk Blues. Děj knihy se odehrává během perestrojky v osmdesátých letech minulého století na pražském Žižkově a vrcholí Palachovým týdnem 1989. Zachycuje život mladého muže z rodiny tvrdě postižené komunistickými represemi. Po návratu ze základní vojenské služby prožívá příběhy Žižkova a nespoutaný život plný lásky, rock´n´rollu a vzdoru.

    Žižkaperk blues 2 - Bezčasí
  3. 3

    Kocovina je třetí díl románové trilogie Žižkaperk Blues. Děj románu začíná v roce 1989 během Palachova týdne, v roce plném zázraků padají okolní komunistické režimy a konečně začíná Sametová revoluce, hlavní hrdina žije na pražském Žižkově a pochází z rodiny tvrdě postižené komunistickými represemi, aktivně se účastní dějinných událostí a s nadějí očekává změny související s blížícím se pádem komunistického režimu. Přicházejí svobodná devadesátá léta a záhy se ukazuje, že pravda a lásky vždy nevítězí... V pondělí ráno jsem se probudil s bolavou hlavou. Vypadalo to na lehkej otřes mozku. Po zralý úvaze jsem se ale rozhodnul, že do práce radši půjdu. Nechtělo se mi na neschopenku a už vůbec se mi nechtělo vysvětlovat doktorovi a následně možná i policajtům, jakým způsobem jsem k mýmu lehkýmu úrazu přišel. Policejní stříkačka nebyla úplně tím nejvhodnějším a nejlepším předmětem, kterej by se hodilo z něčeho takovýho obviňovat, nebylo by to vůbec rozumný. Taky se mi už nechtělo hnít doma, zrovna v době, která snad konečně slibovala prolomení ledů a možná i začátek konce prohnilýho a nenáviděnýho bolševickýho režimu.

    Žižkaperk blues 3 - Kocovina