Luigi Giussani Libros

El "sentido religioso" es el primer volumen del Curso básico de cristianismo, donde Luigi Giussani resume su pensamiento y experiencia. El libro identifica el sentido religioso como la esencia de la racionalidad y la raíz de la conciencia humana. Según el autor, este sentido se encuentra en la experiencia elemental de cada persona, donde surgen preguntas sobre el significado de la vida y la realidad. La realidad provoca interrogantes sobre el sentido total de la existencia, y el contenido del sentido religioso se alinea con estas preguntas y sus respuestas. Giussani invita al lector a descubrir la dependencia original, que es la mayor evidencia para el ser humano a lo largo del tiempo. Este descubrimiento resalta la razón como capacidad de abrirse a la realidad en su totalidad. En el último capítulo, Giussani argumenta que el hombre, cuya naturaleza busca la verdad y la felicidad, intuye la respuesta que surge de su dinamismo original. Aquí se introduce la hipótesis de la revelación, sugiriendo que el Misterio ignoto toma la iniciativa de revelarse al hombre. El cristianismo se relaciona con el sentido religioso al ofrecer una respuesta inesperada pero razonable al deseo humano de vivir, descubrir y amar su propio destino.

Fr. Julián Carrón explores the profound significance of hospitality, questioning why such a seemingly simple act feels miraculous. He reflects on the rarity of genuine openness and warmth in welcoming others, highlighting that when true hospitality occurs, it astonishes both the giver and receiver. Through this lens, the book delves into the deeper meanings and implications of inviting others into our lives and homes, revealing the extraordinary nature of connection and community.

«Dnes pozorujeme, že človek je oveľa vnímavejší na otáky o konečnom zmysle života, ktoré stotožňuje s hľadaním zmyslu vlastnej existencie. Túto otvorenosť som ešte pred rokmi nepozoroval. Zdá sa, akoby sa teraz znovuzrodilo ľudské povolanie k budovaniu vzťahu k tomu, čo je zmyslom vlastnej existencie. Zdá sa mi však tiež, že o tomto znovuzrodení sa hovorí takým spôsobom, aby sa nemohlo plne uskutočniť. Tieto krátke poznámky majú prispieť k tomu, aby sme si ozrejmili toto povolanie a poukázali na jeho pozitívny zmysel». (Z autorovho “Zámeru”)

La resurrezione coincide con l’inizio di uno stream nuovo nel mondo, di un flusso nuovo nel mondo , di un flusso di umanità nuova. La grande opera di Cristo nel mondo è che, essendo risorto si è codificato, si è identificato con un popolo nuovo. La Sua presenza è nella compagnia, è attraverso la compagnia.Per capire un po’ quello che è avvenuto con Cristo risorto – e perciò il nuovo popolo di Dio – bisognerebbe pensare agli ideali supremi di qualsiasi rivoluzione fatta dagli uomini. Tutte le più grandi rivoluzioni ideali hanno avuto come supremo scopo, come supremo sogno, l’unità tra gli uomini, una unità che cambiasse radicalmente e diventasse vera unità tra l’uno e l’altro, tra singolo e una unità tra tutti che diventasse unità tra singolo e singolo. Questo è soltanto nell’annuncio cristiano che avviene, che è dato.Questo ebook, il settimo della collana Quasi Tischreden raccoglie conversazioni che hanno preso le mosse dal testo Perché la Chiesa, l’opera in cui l’Autore introduce all’avvenimento della una vita che ci raggiunge cambiando vita. La vivacità e la spontaneità dei dialoghi proposti permette di accostare domande decisive per sorprendere la natura e l’autocoscienza della Chiesa in questo momento storico.

Generare tracce nella storia del mondo è una sintesi della riflessione di Monsignor Luigi Giussani sull'esperienza cristiana. La sua esplorazione del cristianesimo come un evento imprevisto e imprevedibile in cui il mistero è diventato uomo rivela come, riconoscendo questo fatto, un individuo sia in grado di usare la ragione e di essere mosso dall'affetto. Discutendo i modi in cui Cristo continua a essere presente nella storia attraverso la compagnia di coloro che Egli unisce a sé nel Battesimo, Giussani illumina come un senso della misericordia di Cristo possa superare la negatività e incoraggiare una vita utile. Un'opera profonda e commovente, Generare tracce nella storia del mondo interesserà tutti coloro che sono stati ispirati dal pensiero di Giussani.

Autor se zabývá současným problémem mnoha lidí: jejich vztahu s Kristem a vztahu s církví. Dva tisíce let po pozemském životě Ježíše Krista s ním můžeme vstoupit do vztahu skrze zcela konkrétní realitu - církev. Církev, to je jednota všech těch, které Kristus oslovil, k sobě přitáhl a kteří ho vyznávají.

Opravdová výchova musí být výchovou ke kritice. Asi tak do deseti let může dítě ještě opakovat "Říkala to maminka, říkala to paní učitelka." Proč? Protože je přirozené, že ten, kdo dítě miluje, dává mu do jeho batohu to nejlepší, co v životě prožil, co v životě zvolil. V určitém okamžiku však přirozenost vede dítě, které už vlastně dítětem není, instinktivně k tomu, aby tento batoh vzalo a postavilo ho před sebe, před oči. To, co nám bylo řečeno, se tedy nutně musí stát problémem. Jestliže se to problémem nestane, člověk nikdy nedozraje, jeho jednání bude iracionální, ať už si získané názory podrží nebo je opustí.

Na počátku křesťanského nároku nestojí nějaká idea, nauka nebo sbírka přikázání, nýbrž osoba Ježíše z Nazaretu. O idejích lze diskutovat, ale osobu lze poznávat pouze v živém vztahu. Luigi Giussani v této knize představuje Ježíšovu pedagogiku a poukazuje na to, jak Ježíš svým učedníkům postupně zjevoval svou identitu Božího Syna. Tento neslýchaný nárok pochopili Ježíšovi učedníci právě skrze poznání Ježíšova lidství. To, co si získalo jejich srdce, byl Ježíšův postoj i k těm nejmenším skutečnostem a jeho láskyplný pohled na všechno. Jistota učedníků o Ježíšově identitě tedy nebyla výsledkem abstraktního shromažďování důkazů, nýbrž přirozeným vyústěním autenticky lidského vztahu.

Aspekty křesťanského volání. Autor představuje křesťanství nejenom jako náboženství, ale jako náročný životní styl. Publikace nejprve pomáhá v rozhodnutí přijmout Kristovo učení a řeší základní křesťanské otázky (svoboda, láska, společenství, modlitba). Nezapomíná na lidskou stránku každého z nás a tak upozorňuje na celistvost ve vnímání Boha. Kniha směřuje k osobnímu setkávání s živým Ježíšem a skrze dary Ducha svatého konkrétně vede k trvalému obnovování víry.

Italský kněz a pedagog s erudicí vzdělance a s metodikou zkušeného učitele předkládá moderní apologii křesťanské víry v tom pravém významu slova. Jsme vybízeni k novému pohledu, k potvrzení tajemství jakožto skutečnosti existující mimo naše poznávací schopnosti. „Člověk se nemůže vyhnout volbě“, tvrdí Giussani, „buďto je otrokem lidí nebo subjektem závislým na Bohu.“

Questo breve saggio è una delle opere più originali nella produzione di don Giussani, che subito afferma: "Il tema principale, per noi, in tutti i nostri discorsi, è l'educazione". Facendo tesoro della sua esperienza di insegnante, prima al liceo Berchet di Milano e poi all'Università Cattolica, don Giussani espone, in modo sistematico e critico, l'impianto complessivo di una proposta educativa fondata sulla comunicazione di una tradizione che, tuttavia, ha lo scopo di liberare i giovani e metterli nelle condizioni migliori per valutare criticamente ogni aspetto della realtà. Il testo è uscito per la prima volta nel 1977 ed è stato pubblicato precedentemente da Jaca Book e SEI.

Ciò che abbiamo di più caro è il sesto volume della serie "L'Equipe", in cui si riproducono le lezioni e i dialoghi di don Giussani con i responsabili degli universitari di Comunione e Liberazione negli anni 1988 e 1989- Il titolo riprende un brano de "Il dialogo dell'Anticristo" di Solov'év. In questione è la sostanza stessa del l'affermazione che in Cristo "abita corporalmente la divinità, che Cristo è fisicamente presente alla nostra esistenza, è proprio il contenuto impressionante, l'eccezionalità del messaggio cristiano". Cristo è una presenza drammatica, che incide, inquieta e provoca il presente, lo trasforma. E esattamente questo - e non un vago richiamo al cristianesimo - che la mentalità dominante non riesce a tollerare. Con il riconoscimento di questa presenza si introduce qualcosa di nuovo dentro il rapporto con chiunque e con qualsiasi una indomabile costruttività e una impensabile letizia invadono la storia.