Norský badatel Thor Heyerdahl byl zoolog, který krátce pobýval na ostrově Fatuhiva, kde ho zaujalo studium kultury polynéských praobyvatelů. Shodné etnografické prvky u ostrovanů a obyvatelů tichomořského pobřeží Jižní Ameriky ho přivedly k názoru, že praobyvatelé Tichomoří připluli do Polynésie z Jižní Ameriky. Na základě této myšlenky vypracoval migrační teorii o původu praobyvatelů Polynésie. Ve vědeckém světě však s touto teorií neuspěl. Prakticky se ji snažil dokázat tím, že v roce 1947 podnikl zdařilou plavbu z Jižní Ameriky do Polynésie. A právě o tom vypraví tato kniha. O životu pěti lidí na palubě balzového voru, jejich poznatcích a splynutí s přírodou, mořem a mořskými živočichy. A nakonec i o setkání s Polynésany.
Kristina je zralou ženou. Vládne pevnou rukou statku i celé rodině, protože neodpovědný a ve své ješitnosti dotčený Erlend tráví většinu času na lovech a zábavách. Kristinin bývalý snoubenec a Erlendův sok Šimon, který kdysi dobrovolně ustoupil jejich lásce, si vezme Kristininu mladší sestru a v nějtěžších chvílích se projeví jako věrný a obětavý přítel. Spolu se svými přáteli zachrání Erlenda před katastrofou. Osudy hrdinů se naplňují.
3.díl norské ságy ze 14. století líčí další osudy zemanské dcery, která se z lásky vzbouřila proti dobovým konvencím.
Kristina se stala paní na panském dvorci v úrodném kraji v centru duchovního i mocenského života. Trýzní se výčitkami, že zarmoutila milující rodiče, potýká se s lehkomyslností svého muže a s bolestí sleduje postupné vzájemné odcizování. Přesto ale zvelebí Erlendovo rodové sídlo, jemuž vrátí jeho někdejší význam a porodí mu sedm krásných synů. Když Erlend díky své neukázněnosti přijde o rodinné jmění, zjišťuje Kristina, že nic pro ni neznamená tolik jako jejich láska a dokáže mu odpustit. Kb
2.díl norské ságy ze 14. století líčí další osudy zemanské dcery, která se z lásky vzbouřila proti dobovým konvencím.
Uno de los grandes libros de memorias europeos del siglo XX.Una nueva traducción de un clásico moderno del humanismo. San Michele es el nombre que el médico sueco Axel Munthe dio a la villa que compró en Capri en 1887. Construida en el punto más alto de la isla -en el lugar que antes ocupara la residencia del emperador romano Tiberio-, Munthe pasaría allí el resto de sus días, convirtiéndola poco a poco en un refugio de belleza para su singular personalidad: un verdadero prodigio arquitectónico, un mundo de pérgolas y jardines, de perros, monos y lechuzas, de esculturas, sarcófagos, mosaicos y columnas por el que desfilarían todas las grandes personalidades de la época, desde Henry James o Stefan Zweig hasta Greta Garbo o la princesa Victoria de Saboya.Memorias desprejuiciadas de un brillante médico humanista; evocadora semblanza del Mediterráneo de un apasionado de su arte, su historia y sus gentes; elegante libro de viajes de un aristócrata diletante y flâneur; alegato filantrópico y pacifista de un hombre entregado a los padecimientos de todos los seres vivos... Historia de San Michele es una obra única y magistral, un clásico contemporáneo convertido por derecho propio en uno de los grandes libros de memorias europeos del siglo XX.«Unas memorias europeas comparables a las de Stefan Zweig, la obra de un doctor que nunca se rendía, y porque amaba la vida, supo disfrutarla como nadie y se volcó como pocos en combatir a la muerte». Sergio Vila-Sanjuán, La Vanguardia«Nadie busque en Historia de San Michele esa visión ingenua y nominalista de la memoria. Hay en la obra una valiosa representación de la vida europea en los años finales del siglo XIX y comienzos del XX». Mauricio Wiesenthal«A lo largo de diez años Munthe escribió Historia de San Michele, del que se vendieron más de treinta millones de ejemplares y que se tradujo a cuarenta idiomas, llegando a alcanzar tanta popularidad como Lo que el viento se llevó o Doctor Zhivago».María Belmonte«Su vocación de médico le obligó a vivir siempre junto a la muerte. Pero amó con todo su corazón la vida».Mauricio Wiesenthal
Barabáš je zločinec. Místo něj lidé ukřižovali Krista. Málokdy se podaří nalézt spisovateli tak dramatického a románově vděčného hrdinu. Na symbolické a přitom tak drsně realistické postavě starověkého Barabáše, lupiče a vraha odsouzeného k smrti ukřižováním a v poslední chvíli propuštěného plně uplatňuje Pär Lagerkvist své mistrovství.
Syn služky je autobiografický román jednoho z nejvýznamnějších představitelů severské literatury, Švéda Augusta Strindberga. Je to bezprostřední až naturalistní obraz člověka zmítaného vnitřním neklidem, jež vyplýval z jeho „parijského“ původu. Člověka snažícího se překonat tíhu vzpomínek a rodových omezení a dosáhnout společenské nezávislosti.
Román z prostředí švédského venkova líčí průběh stávky, která vypukne na statku. Majitel povolá z města řadu stávkokazů, z čehož vyplyne boj mezi domácími příslušníky statku a stávkokazy. Hlavním hrdinou je mladý podruh, který ze žárlivosti zabije jednoho stávkokaze a je pak po léta vězněn. V celém příběhu - až na jeho tragické rozuzlení - a zejména v hlavní postavě je mnoho autobiografického. Autor prožil jako syn podruhů dětství a mládí v prostředí vesnické chudiny a poznal dopodrobna její život.
Cesta po Jižní Americe Autor, nositel Leninovy ceny za upevnění míru, evokuje ve svých cestopisných črtách atmosféru velkoměst a venkovské krajiny deseti zemí Jižní Ameriky. Všímá si sociální struktury obyvatelstva, života dělníků naftových a rudných dolů, osudu Indiánů a stručněnačrtává historii jednotlivých států. Poutavě seznamuje i s díly jihoamerických spisovatelů, sochařů a malířů, s nimiž měl možnost jako znalec umění a spisovatel se setkat.
