Dagmar Chvojková Orden de los libros (cronológico)

Una nueva traducción de un clásico moderno del humanismo, San Michele es la villa que el médico sueco Axel Munthe compró en Capri en 1887. Situada en el punto más alto de la isla, donde antes estuvo la residencia del emperador Tiberio, Munthe transformó la villa en un refugio de belleza, un prodigio arquitectónico lleno de pérgolas, jardines, perros, monos, lechuzas, esculturas y columnas, que atrajo a personalidades como Henry James, Stefan Zweig y Greta Garbo. Las memorias de Munthe son un testimonio de un médico humanista, un apasionado del Mediterráneo, su arte y su historia, y un aristócrata diletante. Su obra es un alegato filantrópico y pacifista, reflejando su compromiso con el sufrimiento de todos los seres vivos. Historia de San Michele es un clásico contemporáneo y una de las grandes memorias europeas del siglo XX. Con más de treinta millones de ejemplares vendidos y traducciones a cuarenta idiomas, alcanzó una popularidad comparable a obras como Lo que el viento se llevó. Munthe, cuya vocación médica lo llevó a convivir con la muerte, amó profundamente la vida, lo que se refleja en la riqueza de su escritura y su visión de la existencia.

2. díl norské ságy ze 14. století líčí další osudy zemanské dcery, která se z lásky vzbouřila proti dobovým konvencím. Kristinin život se vyvzdorovaným sňatkem s krásným, ale lehkomyslným Erlendem Nikolaussønem změnil od základu. Z děvčete, vyrostlého v zapadlém horském údolí v klidu harmonické rodiny, stala se teď Kristina – paní na panském dvorci uprostřed otevřeného kraje při Nidarosu, středu tehdejšího duchovního i mocenského života. Ale Kristina přesto není šťastná. Trýzní se výčitkami jak hanebně se zachovala při svém zápasu o Erlenda k těm, kdo ji nejvíce milují. Třebaže svou pílí brzy změní zanedbané Husaby zase v kvetoucí hospodářství a vrátí Erlendovu rodovému sídlu jeho někdejší čest, třebaže porodí Erlendovi sedm krásných synků a třebaže si všude získává úctu a přízeň – i láskyplné odpuštění rodičů, nedovede Erlendovi, zapomenout příkoři, které jí kdysi připravil. Dochází proto často mez nimi k nevůli i k odcizení. Avšak kdykoli je osud rozloučí nebo jakmile některému z nich hrozí neštěstí, oba zase cítí, že náleží neoddělitelně k sobě...

Kristina je zrelou ženou, ktorá pevne vládne statku a celej rodine, pretože neodpovedný a ješitný Erlend trávi väčšinu času na love a zábavách. Kristinin bývalý snúbenec a Erlendov sok Šimon, ktorý kedysi dobrovoľne ustúpil ich láske, si vezme Kristininu mladšiu sestru a v najťažších chvíľach sa ukáže ako verný a obetavý priateľ. Spolu so svojimi priateľmi zachránia Erlenda pred katastrofou. Osudy hrdinov sa naplňujú. Tretí diel norské ságy zo 14. storočia líči ďalšie osudy zemanskej dcéry, ktorá sa z lásky vzbúri proti dobovým konvenciám.

Barabáš je zločinec. Místo něj lidé ukřižovali Krista. Málokdy se podaří nalézt spisovateli tak dramatického a románově vděčného hrdinu. Na symbolické a přitom tak drsně realistické postavě starověkého Barabáše, lupiče a vraha odsouzeného k smrti ukřižováním a v poslední chvíli propuštěného plně uplatňuje Pär Lagerkvist své mistrovství.

Syn služky je autobiografický román jednoho z nejvýznamnějších představitelů severské literatury, Švéda Augusta Strindberga. Je to bezprostřední až naturalistní obraz člověka zmítaného vnitřním neklidem, jež vyplýval z jeho „parijského“ původu. Člověka snažícího se překonat tíhu vzpomínek a rodových omezení a dosáhnout společenské nezávislosti.

Cesta po Jižní Americe Autor, nositel Leninovy ceny za upevnění míru, evokuje ve svých cestopisných črtách atmosféru velkoměst a venkovské krajiny deseti zemí Jižní Ameriky. Všímá si sociální struktury obyvatelstva, života dělníků naftových a rudných dolů, osudu Indiánů a stručněnačrtává historii jednotlivých států. Poutavě seznamuje i s díly jihoamerických spisovatelů, sochařů a malířů, s nimiž měl možnost jako znalec umění a spisovatel se setkat.

Norský badatel Thor Heyerdahl byl zoolog, který krátce pobýval na ostrově Fatuhiva, kde ho zaujalo studium kultury polynéských praobyvatelů. Shodné etnografické prvky u ostrovanů a obyvatelů tichomořského pobřeží Jižní Ameriky ho přivedly k názoru, že praobyvatelé Tichomoří připluli do Polynésie z Jižní Ameriky. Na základě této myšlenky vypracoval migrační teorii o původu praobyvatelů Polynésie. Ve vědeckém světě však s touto teorií neuspěl. Prakticky se ji snažil dokázat tím, že v roce 1947 podnikl zdařilou plavbu z Jižní Ameriky do Polynésie. A právě o tom vypraví tato kniha. O životu pěti lidí na palubě balzového voru, jejich poznatcích a splynutí s přírodou, mořem a mořskými živočichy. A nakonec i o setkání s Polynésany.

Román z prostředí švédského venkova líčí průběh stávky, která vypukne na statku. Majitel povolá z města řadu stávkokazů, z čehož vyplyne boj mezi domácími příslušníky statku a stávkokazy. Hlavním hrdinou je mladý podruh, který ze žárlivosti zabije jednoho stávkokaze a je pak po léta vězněn. V celém příběhu - až na jeho tragické rozuzlení - a zejména v hlavní postavě je mnoho autobiografického. Autor prožil jako syn podruhů dětství a mládí v prostředí vesnické chudiny a poznal dopodrobna její život.