Dagmar Chvojková Orden de los libros

Una nueva traducción de un clásico moderno del humanismo, San Michele es la villa que el médico sueco Axel Munthe compró en Capri en 1887. Situada en el punto más alto de la isla, donde antes estuvo la residencia del emperador Tiberio, Munthe transformó la villa en un refugio de belleza, un prodigio arquitectónico lleno de pérgolas, jardines, perros, monos, lechuzas, esculturas y columnas, que atrajo a personalidades como Henry James, Stefan Zweig y Greta Garbo. Las memorias de Munthe son un testimonio de un médico humanista, un apasionado del Mediterráneo, su arte y su historia, y un aristócrata diletante. Su obra es un alegato filantrópico y pacifista, reflejando su compromiso con el sufrimiento de todos los seres vivos. Historia de San Michele es un clásico contemporáneo y una de las grandes memorias europeas del siglo XX. Con más de treinta millones de ejemplares vendidos y traducciones a cuarenta idiomas, alcanzó una popularidad comparable a obras como Lo que el viento se llevó. Munthe, cuya vocación médica lo llevó a convivir con la muerte, amó profundamente la vida, lo que se refleja en la riqueza de su escritura y su visión de la existencia.

2.díl norské ságy ze 14. století líčí další osudy zemanské dcery, která se z lásky vzbouřila proti dobovým konvencím. Kristinin život se vyvzdorovaným sňatkem s krásným, ale lehkomyslným Erlendem Nikolaussønem změnil od základu. Z děvčete, vyrostlého v zapadlém horském údolí v klidu harmonické rodiny, stala se teď Kristina – paní na panském dvorci uprostřed otevřeného kraje při Nidarosu, středu tehdejšího duchovního i mocenského života. Ale Kristina přesto není šťastná. Trýzní se výčitkami jak hanebně se zachovala při svém zápasu o Erlenda k těm, kdo ji nejvíce milují. Třebaže svou pílí brzy změní zanedbané Husaby zase v kvetoucí hospodářství a vrátí Erlendovu rodovému sídlu jeho někdejší čest, třebaže porodí Erlendovi sedm krásných synků a třebaže si všude získává úctu a přízeň – i láskyplné odpuštění rodičů, nedovede Erlendovi, zapomenout příkoři, které jí kdysi připravil. Dochází proto často mez nimi k nevůli i k odcizení. Avšak kdykoli je osud rozloučí nebo jakmile některému z nich hrozí neštěstí, oba zase cítí, že náleží neoddělitelně k sobě...

Kristina se stala paní na panském dvorci v úrodném kraji v centru duchovního i mocenského života. Trýzní se výčitkami, že zarmoutila milující rodiče, potýká se s lehkomyslností svého muže a s bolestí sleduje postupné vzájemné odcizování. Přesto ale zvelebí Erlendovo rodové sídlo, jemuž vrátí jeho někdejší význam a porodí mu sedm krásných synů. Když Erlend díky své neukázněnosti přijde o rodinné jmění, zjišťuje Kristina, že nic pro ni neznamená tolik jako jejich láska a dokáže mu odpustit. Kb 2.díl norské ságy ze 14. století líčí další osudy zemanské dcery, která se z lásky vzbouřila proti dobovým konvencím.

Barabáš je zločinec. Místo něj lidé ukřižovali Krista. Málokdy se podaří nalézt spisovateli tak dramatického a románově vděčného hrdinu. Na symbolické a přitom tak drsně realistické postavě starověkého Barabáše, lupiče a vraha odsouzeného k smrti ukřižováním a v poslední chvíli propuštěného plně uplatňuje Pär Lagerkvist své mistrovství.

Autobiografický román klasika švédské literatury, odhalující jeho dětství a jinošství, kdy se v trpkých konfliktech s rodinou a soudobou švédskou společností rozvíjel jeho literární talent, charakterizovaný pronikavou kritičností. Používal jí tak otevřeně, že vzbudil proti sobě největší pobouření buržoazní veřejnosti.

Cesta po Jižní Americe Autor, nositel Leninovy ceny za upevnění míru, evokuje ve svých cestopisných črtách atmosféru velkoměst a venkovské krajiny deseti zemí Jižní Ameriky. Všímá si sociální struktury obyvatelstva, života dělníků naftových a rudných dolů, osudu Indiánů a stručněnačrtává historii jednotlivých států. Poutavě seznamuje i s díly jihoamerických spisovatelů, sochařů a malířů, s nimiž měl možnost jako znalec umění a spisovatel se setkat.

Kniha pojednává o plavbě na voru z Jižní Ameriky do Polynésie, kterou autor úspěšně podnikl v roce 1947, aby tím podpořil svou migrační teorii o původu praobyvatelů Polynésie.

Román z prostředí švédského venkova líčí průběh stávky, která vypukne na statku. Majitel povolá z města řadu stávkokazů, z čehož vyplyne boj mezi domácími příslušníky statku a stávkokazy. Hlavním hrdinou je mladý podruh, který ze žárlivosti zabije jednoho stávkokaze a je pak po léta vězněn. V celém příběhu - až na jeho tragické rozuzlení - a zejména v hlavní postavě je mnoho autobiografického. Autor prožil jako syn podruhů dětství a mládí v prostředí vesnické chudiny a poznal dopodrobna její život.