Diario de escritor, arte poética, confesión de la intimidad más profunda sobre obsesiones y pasiones, carta a los lectores que se fascinaron con su obra. Ernesto Sabato desnuda su alma y expone sus más iluminadoras reflexiones sobre el arte de escribir.
El 7 de diciembre de 1990, el escritor cubano Reinaldo Arenas, en fase terminal de sida, se suicidó en Nueva York dejando este estremecedor terstimonio personal y político, que terminó apenas unos días antes de pones fin a su vida. Arenas, en efecto, reunía las tres condiciones más idóneas para convertirse en uno de los mucho parias engendrados por el infierno carcelario de la Cuba castrista: ser escritor, homosexual y disidente. Y en esta autobiografia narra su peripecia vital e intelectual, desde los bajos fondos de La Habana, donde malviven los excluidos del sistema, hasta las dificultades del exilio, pues se negó a plegarse a la discreta neutralidad que la izquierda bien pensante esperaba de él. Esta obra inspiró la película del mismo título, ganadora del Gran Premio del Jurado del Festival de Venecia, dirigida por Julian Schnabel y protagonizada por Javier Bardem, merecedor del Globo de Oro al Mejor Actor Dramático.
Arturo Belano y Ulises Lima, los detectives salvajes, salen a buscar las huellas de Cesárea Tinajero, la misteriosa escritora desaparecida en México en los años posteriores a la revolución, y esa búsqueda -el viaje y sus consecuencias-, se prolonga durante veinte años y se bifurca a través de numerosos personajes y continentes, en una novela donde hay de todo: amores y muertes, asesinatos y fugas turísticas, manicomios y universidades, desapariciones y apariciones. Entre los enigmáticos protagonistas de este libro, destaca un fotógrafo español en el último escalón de la desesperación, un neonazi, un torero mexicano jubilado que vive en el desierto, una estudiante francesa lectora de Sade, una prostituta adolescente en permanente huida, una prócer uruguaya, un abogado gallego herido por la poesía, un editor mexicano perseguido por unos pistoleros a sueldo. Premios Herralde de Novela y Rómulo Gallegos, ambos por unanimidad.
Kniha o zvieratách z gazdovského dvora a domácich miláčikoch s farebnými obrázkami. Ľahko zrozumiteľné texty o pôvode týchto zvierat a ich blízkom príbuzenstve, o charakteristickom správaní sa a chove. Kniha odpovedá na otázky detí, túžiacich po poznaní.
En "La Catedral", Zavalita y Ambrosio dialogan en Perú durante la dictadura de Odría. A través de cervezas y conversaciones, desafían la opresión y la censura, explorando la libertad de expresión en un contexto político tenso.
„Kvůli tomu, že člověk prohraje, ještě nutně nepřestává být hrdinou… Může se stát hrdinou porážky. To je podle mě pro Argentinu klíčové: Argentina je evropskou zemí Latinské Ameriky, zemí předurčenou k velikosti, zemí geograficky nejpříhodněji situovanou, s nejbohatšími přírodními zdroji a s veškerým Božím požehnáním… a je to chudá, žalostná a zapomenutá země třetího světa.“ Tak o své domovině uvažuje významný spisovatel Martín Kohan. Ve směru jeho myšlenek se ubírá monografie věnovaná argentinské literatuře a kultuře posledních tří desetiletí, a jak je patrno už z metafory v názvu knihy, toto hledání provázejí paradoxy. Hrdinství v porážce, snění následované deziluzí, touha po velikosti v marasmu malosti, paměť v boji se zapomněním, typičnost na okraji… Autoři sborníku nabízejí svůj pohled na nejvýraznější témata současné argentinské literatury. Obraz literárního světa je uveden kapitolou o složitém politickém vývoji v Argentině na přelomu tisíciletí a doplněn rozhovory o proměnách nakladatelského trhu, o estetice současné generace a o tématu paměti, souvisejícím s traumatem vojenské diktatury.
S touto knížkou můžete objevovat svět. Dozvíte se, zda je chléb skutečně tak starý jako svět, zda papír opravdu vynalezli Číňané, že kráva je takový "automat" na mléko... Knížka se pěkně prohlíží, je v ní spousta poučných veselých obrázků. Kromě toho najdete uvnitř i dvě oblíbené rozkládací přílohy.
Po úspěchu dětské encyklopedie Už vím proč a jak přicházíme s novou všeobecnou ilustrovanou encyklopedií z produkce slavného francouzského nakladatelství Larousse. Děti od tří let v ní najdou spoustu nových a zajímavých informací o světě, který je obklopuje o přírodě, zvířatech i rostlinách, Slunci a planetách, o Zemi, o vzniku života, o oceánech i pevninách, o počasí. Naučí se počítat, objeví tvary, protiklady, rozdíly ve velikostech, rozšíří si slovní zásobu. Vše je podáno jednoduše a názorně, aby to malé děti pochopily. Každé téma doplňují hry a hádanky. Děti si také užijí spoustu legrace nad veselými ilustracemi.
Paris, 2018. Diégane Latyr Faye, a young Senegalese writer, discovers a legendary book titled The Maze of Inhumanity. It has an immediate hold over him. No one knows what happened to the author, T.C. Elimane, who was accused of plagiarism, his reputation destroyed by the critics. Obsessed with discovering the truth about Elimane's disappearance, Faye weaves past and present, countries and continents, following the author's labyrinthine trail from Senegal to Argentina and France and confronting the great tragedies of history. Will he get to the truth at the centre of the maze? A gripping literary quest novel and a masterpiece of perpetual reinvention, The Most Secret Memory of Men confronts the impact of colonialism and neo-colonialism, the holocaust in Europe, dictatorships in South America and the Caribbean, genocide in Africa, and collaboration and resistance everywhere. Above all, it is a love song to literature and its timeless power.
Im Roman "Fluchtplan" vypráví Bioy Casares příběh francouzského námořního důstojníka Jindřicha de Nevers, který byl za trest poslán na Ostrovy Spásy. Tyto ostrovy, známé z jiných literárních děl, se stávají místem podivných událostí pod vládou excentrického guvernéra. Věznice na ostrově Ďábel je "kamuflována" barevnými skvrnami a Jindřich, jehož hlavním cílem je návrat do Francie za svou milou, se postupně dostává do tajemství "plánu úniku", který guvernér pravděpodobně připravuje pro vězně. Bioy Casaresův stručný, přesný a místy téměř suchý styl zvyšuje napětí příběhu, který je zahalen do tajemného oparu.
Junto al lecho en que agonizaba su hija Paula, la narradora chilena escribió la historia de su familia y de sí misma con el propósito de regalársela a Paula cuando ésta superara el dramático trance. El resultado se convirtió en un autorretrato de emotividad y en una recreación de la sensibilidad de las mujeres.
Reinaldo Arenas (1943–1991) pochází z Kuby, kde trpěl trojitou klatbou jakožto homosexuál, nespoutaný spisovatel s příliš hýřivou a drzou imaginací a svobodomyslný disident. V roce 1980 se dostal do exilu do USA a právě tam se odehrává jeho poslední román Vrátný (1989). Je koncipován jako vyprávění kubánské emigrantské komunity v USA o vrátném Juanovi. Nejprve se čtenář seznámí s velmi pitoreskními obyvateli domu, kde Juan pracuje, a pak s jejich neméně svéráznými zvířaty, s nimiž se vrátný v závěru vydá na šílený útěk ke svobodě, symbolizované tajemnými dveřmi. Čtenáři jistě ocení Arenasův rozkladný černý humor, jeho všudypřítomnou (auto)parodickou nadsázku a odstíněný jazyk bohatý na ironické podtóny.
¿Qué tiene que suceder para que nos veamos obligados a redefinir nuestra idea de la infancia? La aparición de treinta y dos niños violentos de procedencia desconocida trastoca por completo la vida de San Cristóbal, una pequeña ciudad tropical encajonada entre la selva y el río. Veinte años después, uno de sus protagonistas redacta esta República luminosa, una crónica tejida de hechos, pruebas y rumores sobre cómo la ciudad se vio obligada a reformular no solo su idea del orden y la violencia sino hasta la misma civilización durante aquel año y medio en que, hasta su muerte, los niños tomaron la ciudad. Tensa y angustiosa, con la nitidez del Conrad de El corazón de las tinieblas, Barba suma aquí, a su habitual audacia narrativa y su talento para las situaciones ambiguas, la dimensión de una fábula metafísica y oscura que tiene el aliento de los grandes relatos.
XIV Premio Alfaguara de Novela 2011 «Este hombre no ha sido siempre este hombre», pensé. «Este hombre era otro hombre antes». Tan pronto conoce a Ricardo Laverde, el joven Antonio Yammara comprende que en el pasado de su nuevo amigo hay un secreto, o quizá varios. Su atracción por la misteriosa vida de Laverde, nacida al hilo de sus encuentros en un billar, se transforma en verdadera obsesión el día en que éste es asesinado. Convencido de que resolver el enigma de Laverde le señalará un camino en su encrucijada vital, Yammara emprende una investigación que se remonta a los primeros años setenta, cuando una generación de jóvenes idealistas fue testigo del nacimiento de un negocio que acabaría por llevar a Colombia —y al mundo— al borde del abismo. Años después, la exótica fuga de un hipopótamo, último vestigio del imposible zoológico con el que Pablo Escobar exhibía su poder, es la chispa que lleva a Yammara a contar su historia y la de Ricardo Laverde, tratando de averiguar cómo el negocio del narcotráfico marcó la vida privada de quienes nacieron con él. El ruido de las cosas al caer es la historia de una amistad frustrada. Pero es también una doble historia de amor en tiempos poco propicios, y también una radiografía de una generación atrapada en el miedo, y también una investigación llena de suspense en el pasado de un hombre y el de un país.
Alberto Ruiz-Tagle, fascinante y seductor poeta autodidacta habitual de los talleres literarios del Chile de Salvador Allende, y Carlos Wieder, piloto de las fuerzas aéreas chilenas que escribía versículos de la Biblia con el humo de una avioneta tras el golpe de estado de Pinochet: una y otra cara de la misma moneda, uno y el mismo oscuro personaje. Un individuo, encarnación pura del mal y la crueldad, que el narrador de esta historia, el alter ego de Bolaño y perenne detective salvaje Arturo Belano, se cuida de desmenuzar. Esfumado durante la transición democrática, el poeta y el investigador Abel Romero irán tras sus huellas y las de las desaparecidas hermanas Garmendia para hacer justicia al margen de la ley. La búsqueda conducirá sus pasos a ambos lados del Atlántico, de Chile y México a Barcelona y Blanes, hundiéndose en el más profundo vórtice de la infamia
Epický a zároveň intimní román, za nějž autor získal prestižní Cenu Maria Vargase Llosy, je působivým zamyšlením nad vztahy mezi rodiči a dětmi, které poznamenal politický fanatismus, ale také hlubokou politicko-společenskou studií dvacátého století. Kolumbijský režisér Sergio Cabrera přijíždí v říjnu 2016 do Barcelony na přehlídku svých filmů. Prožívá těžké chvíle: právě mu zemřel otec, jeho manželství je v krizi a rodná země odmítla mírové dohody, které mohly ukončit více než padesát let trvající válku. V průběhu několika intenzivních dnů, během nichž se promítají Sergiovy filmy, vzpomíná na události, které poznamenaly život jemu i jeho otci: od španělské občanské války po exil v Americe, od čínské kulturní revoluce po ozbrojená hnutí v Kolumbii šedesátých let. Čtenář se stane svědkem života, jenž je mnohem víc než jen velkým dobrodružstvím: je to obraz půlstoletí dějin, které otřásly celým světem. Nakladatelská anotace.
Ciertas novelas de horror y de intriga advierten que no deben leerse de noche, pero este libro es una celebración de la noche. Guillermo Cabrera Infante, en una nota biográfica, menciona que decidió regalar su tierra natal a la erosión histórica y emigrar. Durante su éxodo, descubrió amores y obsesiones: La Habana, el inglés, la literatura, la jerga de la ciudad, el cine, la música y, sobre todo, la nostalgia. La noche habanera se convierte en protagonista, fusionándose en una larga noche que al final comienza a amanecer.
Aunque la obra parece una colección de camafeos, sus personajes no son meras "desventuras de unos pocos", sino que los verdaderos héroes son la nostalgia, la literatura, la ciudad, la música y la noche, a menudo reunidos en el cine. El único villano es la traición, no el delito humano, sino la traducción, que se presenta como un crimen contra la literatura, culminando en una inscripción dantesca: la palabra tradittori escrita en el sueño.
Cabrera Infante nació en 1929 en Gibara, Cuba, emigró a La Habana en 1941 y comenzó a escribir en 1947. Trabajó en diversos oficios y se destacó en el periodismo y la crítica de cine. Fundó la Cinemateca de Cuba y fue director del magazine literario Lunes de Revolución. Publicó varias obras reconocidas y recibió premios literarios, incluyendo el Cervantes en 1997. Falleció en Londres en 2005.
Třináctého října 1972 havarovalo v Andách letadlo. Mrazivé drama tím však teprve začalo. Z cestujících a posádky se po 72 dnech zachránila třetina. Příběh o přežití, naději a duchovním probuzení uprostřed nevypravitelné tragédie z pera jednoho z přeživších. V jeho vyprávění nacházíme postupně vše, co se tehdy odehrálo: příhody na cestě, havárii, první dotek smrti, počáteční ochromení, děsivou jistotu, že přeživší jsou na všechno sami, rozhodnutí jíst lidské maso, lavinu, průzkumné výpravy, záchranu… Kniha Z ticha nepředstavuje jen cestu do minulosti, nýbrž do nitra lidské duše. Jak se prožívá strach? O čem k nám promlouvá ticho? Lze v pekle zakoušet štěstí? Jak se stane, že někdo se potopí, kdežto jiní, třeba i slabší nebo méně chytří, se promění v hrdiny? Jak může být instinkt přežít ovlivněn láskou, přátelstvím, rodinou? Může se konzumace lidského masa stát jakýmsi společným proměňováním? Jak se dá žít se smrtí, s cizími démony, ale zejména s démony vlastními?
Krátké příběhy argentinského autora vyprávějí o snech a osudech svérázných postaviček, jejichž světem je fotbal.
První část knihy tvoří krátké příběhy fotbalových osobností, u nás dnes prakticky neznámých. Jsou to určité beletrizované reportáže, které autor psal pro buenosaireský deník Página a které by českému čtenáři mohly připomenout sportovní povídky Oty Pavla. Druhou částí je nedokončený román, v němž zestárlý hráč, trenér a dobrodruh vzpomíná v pařížském starobinci na svůj pestrý osud, který ho zavedl mimo jiné do fašistické Itálie, stalinského kriminálu i perónovské Argentiny. I když je stále řeč především o fotbale, kniha rozhodně není jen o něm. Jedná se o obecně lidské příběhy úspěchů a neúspěchů, ctižádosti, morálky a amorálnosti.
Pětašedesátiletý kreslíř a karikaturista Javier Mallarino je žijící legenda kolumbijské politické satiry, člověk, jehož pero má už léta moc rozhodovat o osudech druhých. Právě ve chvíli, kdy se ocitá na vrcholu kariéry a přebírá vysoké státní vyznamenání, jej však setkání s neznámou mladou ženou náhle konfrontuje s téměř třicet let starou událostí, kterou mezitím vytěsnil z paměti, a zásadně zpochybní jeho reputaci a hodnotu jeho celoživotního díla. Mistrně komponovaný text nového Vásquezova románu, upomínající na vrcholné prózy Iana McEwana či J. M. Coetzeeho, je působivým zamyšlením nad dvojsečnou mocí médií i lidské paměti. Jeho autor, považovaný dnes za nejpozoruhodnějšího představitele současné latinskoamerické prózy, v něm po strhujícím Hluku padajících věcí znovu potvrzuje svůj mimořádný vypravěčský a stylistický talent.
Na průzračných náhorních plošinách i v bujících tropech, na karibském pobřeží, v pustinách i v přelidněných městech, v moderních supermarketech i v zaostalých vesnicích poznamenaných předsudky a dávnými mýty – tam všude se pod povrchem skrývá a kvasí násilí, jež až příliš snadno vybuchuje a ničí vztahy mezi lidmi i lidí ke světu. Dvě desítky výrazných talentů soudobé španělské a hispanoamerické literatury ve svých povídkách ukazují rozličné formy krutosti, podivnosti a rozpadu (nefunkčního státu, rodiny a nejrůznějších vztahů), ale i obdivuhodnou tvůrčí energii a nápaditost. Goticky děsivé, hnilobně hororové, ale i vtipně hravé texty představují řadu tvůrců, jejichž práce dosud česky v knižní podobě nevyšly.
En los libros se esconden secretos y su lectura puede ayudar a resolver enigmas. Pero no sólo en las palabras se hayan las claves. También en los lomos, en la tipografía, en los grabados, en la calidad de los papeles empleados pueden leerse las pistas que contribuyan a descubrir verdades peligrosas. A eso se dedica Lucas Corso, un detective que se mueve en un mundo donde el amor a la literatura no es el único motivo para adquirir una obra, y en el que la muerte puede ser un precio a considerar.
En esta novela el autor contrapone con extraordinario virtuosismo técnico dos mundos qeu parecen vivir enfrentados, el de las sociedades modernas y el de los pueblos que viven en armonía con la naturaleza. A su vez conduce al lector a un viaje vertiginoso por el imaginario colectivo de los indios machiguengas, que le sirve para desarrollar, una vez más, una de sus obsesiones: el papel de la ficción en la vida los hombres.
Patty Diphusa, estrella internacional de fotonovelas porno, es invitada por el director de un posmoderno magazine a relatar sus memorias. Para ella, todo es noche; sus aventuras, casi siempre relacionadas con todas las variaciones sexuales imaginables y con todo tipo de drogas, le sirven para reflexionar, a su modo, sobre la condición humana. Porque aunque sus relatos estén llenos de felaciones, cunilingus, penetraciones por cualquier orificio, inauguraciones de galerías de arte, discotecas, taxis, fotonovelas porno, etc., en el fondo de todo ello nos encontramos con una muchacha que huye de la soledad, como cualquier persona. Una vitalista implacable. Fraguada en pleno auge de los 80, Patty refleja y distorsiona los días y las noches madrileños, repletos de personajes que parecen un verdadero catálogo de traumas y vicios. Los otros textos son una selección de los escritos que Pedro Almodóvar hiciera para diarios y revistas. Sin pretenderlo el autor, todos juntos componen una verdadera autobiografía del director manchego, de su trayectoria, tanto personal como profesional.
Pohled na svítání v tropech je soubor krátkých textů pokrývajících dějiny Kuby od vynoření ostrovů z oceánu po konec 60. let 20. století. Nejde o historickou knihu, autor žádné osobnosti nejmenuje, poskytuje pouze vodítka, aby si čtenář sám doplnil, koho má na mysli a kterou událost borgesovsky shrnuje do určujícího přelomového okamžiku, gesta, věty, náhody. Experimentuje s různými styly, některé texty jsou detailním, vizuálním popisem obrázků, fotografií či krajiny, jiné zachycují jako filmovou kamerou klíčové události, další si hrají s hovorovou mluvou, jak to čtenář zná z románu Tři truchliví tygři. Cabrera Infante se zaměřuje na absurdní, tragické momenty dějin a za jeho groteskní ironií prosvítá všudypřítomný smutek tropů i autorova frustrovaná láska k rodné zemi, do níž se za svého života nesměl (a nechtěl) nikdy vrátit.
Ve třech oddílech (Rodina, Příroda, Ve městě) se malí zvířecí protagonisté dostávají do nejrůznějších situací. Vhodné chování, případně zákaz či podstatu problému jim vysvětlují rodiče na konci jednotlivých episodek formou odpovědi na dětské proč? Je to příjemné (i když někde naivní) čtení pro předškoláky s možností rozvíjení vlastního dialogu, ale větší písmena nabízejí i využití pro začínající čtenáře.
Nevrlý jednooký vlk v zoologické zahradě a malý africký chlapec, který ho upřeně pozoruje přes mříže. Co mu chce? To ještě nikdy neviděl vlka? Chlapec se ani nehne. Dívá se pozorně, doopravdy. V očích Modrého vlka se míhá zasněžená aljašská krajina, život v divočině i jeho zajetí člověkem. V očích dítěte se zrcadlí písečné duny a vyprahlé pláně savany, stopy války, která z něj udělala sirotka, i putování napříč kontinentem. Jsou jejich osudy tak rozdílné? Ani jeden z nich neměl na vybranou…
Pennacův příběh je palčivě aktuální: Co s lidským světem, plným sobectví, nezájmu a krutosti? Dokážou lidé žít v míru s přírodou, se zvířaty i se sebou navzájem? Pennacova odpověď je jasná: pokud si zachováme laskavost, věrnost, dětskou schopnost snít a ochotu naslouchat, dokážeme se změnit – a tedy i svět.
Novela Vlčí oko vychází v překladu Anežky Charvátové a s ilustracemi Františky Loubat.