Jitka Zehnalová Orden de los libros

Cílem autorů monografie Kvalita a hodnocení překladu: Modely a aplikace je přinést ucelený pohled na problematiku hodnocení kvality překladu, na různé aspekty hodnocení a jejich návaznost na překladatelský proces. Úvodní část přináší přehled přístupů významných teoretiků a představuje modely, které pro hodnocení kvality překladu vypracovali. Jednotlivé kapitoly pak zkoumají a popisují různé aspekty, od vlivu kvality výchozího textu na překlad přes zásadní oblast kvality v právním a institucionálním překladu, hodnocení kvality strojového překladu až po kvalitu v audiovizuálním překladu.

Moderní úvod do filosofie umění napsaný přehledným a srozumitelným způsobem. Gordonova kniha nevyžaduje od čtenáře hluboké znalosti filosofie a je ideální pro ty, kteří se studiem této problematiky teprve začínají. Každá kapitola obsahuje řadu příkladů, závěrečné shrnutí a seznam doporučené četby. Zahrnuje všechny oblasti umění: film, výtvarné umění, prózu, poezii, hudbu i architekturu. Zprostředkovává srozumitelně myšlení významných filosofů a teoretiků minulosti i současnosti, kteří se uměním zabývali (Althusser, Collingwood, Derrida, Habermas, Hegel, Hume, Mill, Kant, Lévi-Straus, Lukács, Schopenhauer a řada dalších). Kniha je doplněna přehledným rejstříkem a seznamem nejvýznamnějších uměleckých děl, o nichž pojednává.

“Viajero solitario es una recopilación de artículos unidos por un mismo tema: el viaje. Empleo en el ferrocarril y como marinero, montañas, misticismo, lascivia, solipsismo, desenfreno, corridas de toros, drogas, iglesias, museos, calles, una aleación de vida como fue vivida por un libertino orgulloso, educado e indigente que va a ninguna parte.” - Jack Kerouac Las relaciones entre vida y literatura alcanzan en Kerouac un colmo: parece interesarle la aventura, pero le importa solo en la medida en que puede ser escrita. El único acontecimiento genuino de sus libros es la lengua, y pocas veces alcanzó esa lengua una realización más radiante que en Viajero solitario, condensación veloz de la experiencia de sus novelas, versión cruda de la autobiografía que leemos, enmascarada, en sus ficciones. También aquí se despliegan las rutas insondable de En el camino, la California de Big Sur antes de Big Sur, San Francisco, la iluminación en la montaña de Los vagabundos del Dharma, el México de los poemas de Mexico City Blues, el Tánger de William Burroughs, la insidia urbana del Nueva York de Los subterráneos, el descubrimiento de París y, al final del camino, el desencanto. Cada uno de esos viajes constituyen además estaciones de una peregrinación interior en la que está implicada la doble espiritualidad de Kerouac: el catolicismo y la práctica budista. Extranjero en todas partes, el vagabundo Kerouac observa, y su prosa espontánea, intensamente poética, se mantiene siempre sensible a las menores oscilaciones de la percepción. Gilles Deleuze comparaba la escritura de Kerouac con la línea de un dibujo japonés, una línea pura que tendía a la sobriedad y no admitía corrección. Para Kerouac, la frase no era una simple unidad de sentido; era una respiración. Su escritura tiende al descubrimiento de una forma, no a la imitación de una ya existente. Viajero solitario crea una escena para la ilusión de Deleuze: la invención de una lengua extranjera en el interior de la lengua propia, auténtica meta del viaje. - Pablo Gianera