Cílem metodiky je poskytnout především odborným i výkonným pracovníkům památkové péče, státní a církevní správy, městských a obecních úřadů, ale i zájemcům z řad historiků, historiků umění, restaurátorů, heraldiků, epigrafiků, genealogů i širší poučené veřejnosti základní přehled o sepulkrálních památkách, jejich podobě, vývoji, metodách dokumentace a péče o ně. Metodika může sloužit i jako učebnice relevantního odborného vzdělávání všech stupňů.
Svatý Bernardin Sienský (1380–1444), původem z Toskány, patří k nejvýznamnějším kazatelům 15. století. Tento reformátor a zakladatel řádu františkánů-observantů ovlivnil svým dílem nejen náboženský, politický a kulturní život na Apeninském poloostrově, ale jeho myšlenky našly širokou odezvu i v záalpské Evropě. Práce je vymezena dobou působení Bernardina Sienského a zhruba rokem 1526, kdy v jagellonských Čechách působnost řádu františkánů-observantů upadá vlivem sílícího luteranismu. Téma mapuje jednu odnož italské středověké estetiky a její absorpci v českém prostředí 15. až počátku 16. století. Jeho zpracování tak zaplní mezeru v soudobém mezinárodním výzkumu historie řádu františkánů-observantů a jeho kulturního vlivu.
Kniha studií k jubileu Karla Stejskala.
Kniha studií 21 autorů tvoří poměrně kompaktní celek-většina textů je totiž věnována knižní malbě (nebo dílům, jež s ní nějakým způsobem souvisí)-hlavnímu ohnisku zájmu Karla Stejskala. Konvolut prací obsahuje též historické studie i příspěvky zaměřené na nástěnnou malbu a sochařství. Nabízí řadu nových pohledů na bohatou uměleckou produkci v českých zemích a střední Evropě v širokém časovém rozmezí 11.-16. století. PhDr. Karel Stejskal,CSc (*1931), historik umění a jedna z nejvýraznějších osobností české medievalistiky, vystudoval estetiku a dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté pracoval v tehdejším Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze. Stejskalovou doménou se stala středověká knižní, desková a nástěnná malba. V popředí jeho zájmu je i husitský ikonoklasmus. Jako jeden z prvních inicioval studium tohoto fenoménu.
Kniha je první publikací, která souhrnně a detailně mapuje sochařskou produkci
italských mistrů v Čechách a na Moravě v časovém rozmezí konce 15. století -
první třetiny 17. století. Její úvodní část tvoří několik kapitol zabývajících
se důvody pomalého pronikání renesančních tendencí v českých zemích té doby a
literárními předpoklady pro přijímání renesance ve výtvarné oblasti. Text
sleduje příliv italských umělců i kameníků, pocházejících většinou z italsko-
švýcarského pomezí, a vzrůstání jejich umělecké i společenské prestiže
objednavatelskou aktivitou panovnického dvora, šlechty a měšťanů.
První publikace mapující sepulkrální skulptury z období jagellonské dynastie přispívá k ucelení představy o výtvarné kultuře tohoto vrcholného období českého umění. Zkoumá specifickou sochařskou sféru z pohledu uměleckohistorického a epigrafického, a to na příkladu malé skupiny památek, které odhalují, jak se význam té doby promítá do dochovaného nápisového fondu. Druhá polovina 15. století a první polovina 16. století představují v středoevropském a českém epigrafickém kontextu období přelomové.
I když se studované dílo dochovalo jen v torzálním stavu, jednotlivé práce svědčí o sociálním postavení objednavatele, jeho náboženském zakotvení, kulturní úrovni a výtvarném cítění, stejně jako o jazykovém úzu dané historické periody. Publikace zahrnuje nejen sepulkrální skulptury vzniklé v rámci jagellonské dynastie (1471-1526), ale i ty, které toto období přesahují, což odráží kontinuitu některých konzervativních sochařských dílen. Nové směry pak signalizuje tumba Vojtěcha z Pernštejna, která spojuje tradiční výtvarné pojetí s italským portrétem. Každé z 25 katalogových hesel je doplněno čtyřmi vyobrazeními.
Monografická práce je věnována Girolamu Savonarolovi (1452–1498), dominikánskému kazateli, který hluboce ovlivnil všechny stránky života Florencie na závěr quattrocenta, tohoto zázračného století, které zásadním způsobem formovalo evropskou kulturu. Florencie nakonec odsoudila svého proroka-reformátora, který svůj marný náboženský i politický boj, ale i boj s pestrobarevnou florentskou kulturou po několika letech prohrál. Savonarolovo dílo a působení, síla jeho osobnosti a expresivní kázání, jimiž dokázal zcela podmanit své posluchače, však vytvořily legendu, na kterou museli v následujících letech a staletích reagovat jak nejvyšší církevní hodnostáři a vládci Florencie, tak zaalpští církevní reformátoři a do jisté míry i italští umělci. První část textu je zaměřena na Savonarolův životopis na historickém pozadí Florencie 2. poloviny 15. století a vývoj jeho teologických názorů. Druhá se týká jeho estetických názorů. Publikaci doprovází 42 vyobrazení, z toho 8 barevných.
