Juan José Saer se erigió como uno de los novelistas argentinos más importantes de los últimos cincuenta años. Su obra aborda frecuentemente la situación del escritor exiliado a través de la figura de hermanos gemelos, uno de los cuales permaneció en Argentina durante la dictadura, mientras el otro, como el propio Saer, se trasladó a París. Varias de sus novelas trazan sus destinos separados y entrelazados, junto a un elenco de personajes recurrentes que alternan entre el primer plano y el fondo. La escritura de Saer se sumerge hábilmente en géneros establecidos como la novela de detectives, los encuentros coloniales y los relatos de viajes, demostrando una profunda conexión con autores modernos canónicos y una voz literaria distintiva que consolidó su relevancia en la literatura latinoamericana.
Un anciano de 60 años escribe la experiencia fundamental de su vida: ya de regreso a Europa y luego de 10 años de convivencia con los indios colastiné, narra ese momento decisivo que todo hombre tiene y que lo moldea en forma definitiva: «ese gran único ayer de la vida». Desde la nada —sin nombre, sin padre, pura orfandad e intemperie— y con altamar como privilegiado horizonte a principios del siglo XVI, un adolescente se suma a una de las tantas expediciones españolas con rumbo al Río de la Plata. La llegada a estas costas de delirio y pesadilla habitadas por indios con rituales de un arcaico apetito, lo enfrenta a esta percepción de la realidad que ocupará por el resto de su vida el centro de su memoria.La mejor prosa de Saer es una ardua interrogación sobre lo real, la historia, la memoria y el lenguaje.
En París, vísperas de Navidad, el comisario Morvan observa desde su oficina las calles iluminadas y el cielo que presagia "nieve inminente". Lo agobia un asesino insondable que carga encima veintisiete muertes y un sueño en el que se yergue una ciudad enrarecida. En Santa Fe, Argentina, Pichón Garay --llegado de París en una visita que tiene como excusa el examen de un manuscrito misterioso y como motivo soterrado el encuentro con los parajes que una vez le fueron familiares-- narra a Tomatis y a Soldi, sus amigos, la historia del solitario policía, tras un día agotador en donde el pasado, impredecible y despiadado como el fantasmal asesino, se ha ido deslizando por los resquicios más insospechados. Tomando motivos clásicos de la novela policial o detectivesca, Saer despliega en La pesquisa, con una destreza inusitada y por momentos paralizante, una novela sobre la opacidad del ser humano para consigo mismo, sobre la inminencia del tiempo cuya medida es inaccesible a seres finitos y fragmentados que apenas saben leer sus huellas en el deterioro de los cuerpos, en la desaparición de los seres amados, en el herrumbre arenoso de la memoria o en el cambio repentino y turbio de las estaciones, todo puesto en escena con la prosa extenuante y serpenteada que se había puesto en movimiento casi treinta años atrás, cuando el autor santafesino diera a conocer sus primeros libros. La pesquisa es una novela poco menos que ineludible en esa vasta constelación que es la escritura de Saer. Una pieza maestra, oblicua e indirecta, de la que irradian los nombres y las obsesiones que mantendrán en pie durante años su obra.
Jakým způsobem lze ztvárnit zdánlivě nevypověditelnou složitost skutečnosti? Kolik verzí může mít jeden příběh?
V době mezi dusivým soumrakem a jitrem, jež nepřichází, splétá několik lidí v jednom koutě u řeky své představy a vzpomínky. Rozpomínání se a předtuchu zločinu zpříjemňují každodenní rituály, v jejichž opakování se skrývá krutost a děs. Vražedná hrozba zamořuje kraj hrůzou a úzkostí. Příběh se větví a plyne tam a zase zpět jako proud řeky, času a paměti, mezi mýtem a skutečností, smyslností a politikou, napětím a reflexí.
Mladý psychiatr doktor Real převáží pětici bláznů z nejmenovaného města v provincii Santa Fe do Buenos Aires, aby je umístil do první psychiatrické léčebny na latinskoamerickém kontinentu, jejímž zakladatelem a ředitelem není nikdo jiný než slovutný doktor Weiss, jeho duchovní rádce a oddaný přítel.
Zdánlivě nekonečná cesta pustou nížinou, během níž mladého psychiatra doprovázejí i vojáci, stopaři a prostitutky, je plná strastiplných příhod a nečekaných nástrah. Jeden z bláznů zažívá mystická vytržení, druhý zase svírá v pěsti celý svět, v jediné větě třetího se skrývá smysl universa, další se zase dokáže vcítit do zvířat.
Lze stanovit hranici mezi rozumem a šílenstvím? Nebo snad oba pojmy splývají? Neutvářejí snad dějiny, tu velkou iluzi, jen bytosti stižené šílenstvím? Je oprávněné si myslet, že jsme dokonalejší a že toho víme o světě víc než kůň či kolibřík? Juan José Saer zůstává i v tomto románu věrný své tvůrčí vizi a soustředí zde základní stavební kameny své tvorby: úvahy o času a prostoru, o možnosti zobrazení skutečnosti a o nevěrohodnosti nástrojů – rozum, smysly a paměť –, jimiž zdánlivě postihujeme skutečnost.
Román Příležitost (La ocasión, 1986), spolu s Pastorkem (El entenado, č. 2012) a Oblaky (Las nubes, č. 2015) náležející do trilogie „historických románů“, získal v roce 1987 prestižní španělskou Nadalovu cenu a je zřejmě autorovým nejodvážnějším, nejironičtějším a snad i nejpřívětivějším románem.
Fascinující příběh, odehrávající se v polovině devatenáctého století, vypráví o Biancovi, muži se záhadným původem a nadpřirozenými schopnostmi, který je kvůli spiknutí pařížských pozitivistů nucen opustit Evropu, aby se nakonec usadil v nekonečné pustině argentinských pamp, kde naváže přátelství s tamním lékařem a ožení se s krásnou dívkou. Mezi těmito třemi postavami se utvoří domnělý, nikdy neprokázaný milostný trojúhelník, vůči němuž se Bianco cítí stále bezbrannější, a posedlý nevěrou své ženy zjišťuje, že s nabýváním hmotného bohatství postupně ztrácí své schopnosti a propadá se do čím dál hlubší samoty.
Chronologicky poslední sbírka povídek Juana Josého Saera, tato óda na lidskou imaginaci vzdávající hold čarovné a spásné moci literatury, ohromuje svou obsahovou a formální dokonalostí a takřka nadlidskou odvahou vyprávět v krátkých útvarech o nekonečných „místech“ času a prostoru, představivosti a paměti.
Im 16. Jahrhundert überfallen Indianer eine Gruppe spanischer Konquistadoren. Der einzige Überlebende, ein anonymer Ich-Erzähler, wird Teil der Colastiné-Stammesgesellschaft und nimmt deren Sitten an. Jahre später wird er von Spaniern befreit und erzählt seine Erlebnisse als Schauspieler, bevor er sie im Alter niederschreibt. Saer thematisiert die Verbindung zwischen Ethnographie und literarischer Fiktion.
Der Ex-Spion Bianco, begabt mit telepathischen Fähigkeiten, flieht 1855 nach Argentinien, um als Viehhändler zu leben. Dort heiratet er die sinnliche Gina, doch seine Eifersucht und der Verdacht auf Betrug trüben sein neues Leben. Saers Roman ermöglicht einen eindrucksvollen Einblick in die Anfänge des multikulturellen Argentiniens.
Nach Luis Borges und Julio Cortázar – die Entdeckung des bedeutenden argentinischen Gegenwartsautors: Juan José Saer Siebenundzwanzig alte Damen sind in den letzten neun Monaten in Paris einem geheimnisvollen Mörder zum Opfer gefallen, siebenundzwanzig Mal konnte der raffinierte Täter spurlos verschwinden. Kommissar Morvan, ein bis zur Besessenheit akribischer Pariser Ermittler tappt mit seiner Sonderkommission und dem Kommissar und Freund Lautret im Dunkeln. Diesen Aufsehen erregenden Fall aus der Pariser Kriminalchronik erzählt der in Frankreich lebende Literat Pichón – eine Hommage an den amerikanischen Autor Thomas Pynchon – zwei Freunden während eines sommerlichen Abendessens in seiner argentinischen Heimat. Die drei haben am gleichen Tag ein mysteriöses Manuskript aus dem Nachlass eines Freundes in Augenschein genommen, und die Frage nach dem Geheimnis der Autorschaft kreuzt sich in ihrem geistreichen Gespräch mit der Frage nach dem Urheber der grausamen Pariser Bluttaten. Juan José Saer ist ein Virtuose der Sprache und ein Meister der Mehrdeutigkeiten, seine eigentliche Ermittlung gilt dem Verhältnis von Wahrheit, Realität und Täuschung, und so weist Ermittlungen voller Ironie weit über das Genre Kriminalroman hinaus. In einer eleganten und spannungsreichen Prosa, im Übergang von verstörenden Traumbildern zu detaillierter Beschreibungskunst, in atemberaubender Surrealität durchzieht das Spiel um Erfindung, Wahrheit und die Unergründlichkeit menschlichen Tuns wie ein roter Faden diese Ermittlungen. Die Übersetzung des Buchs wurde mit Mitteln des Auswärtigen Amtes unterstützt durch die Gesellschaft zur Förderung der Literatur aus Afrika, Asien und Lateinamerika e. V.
