Bookbot

Lumír Čivrný

    3 agosto 1915 – 8 dicembre 2001
    Lumír Čivrný
    Co se vejde do života
    Milost milosti : 100 francouzských sonetů
    Čokoládová princezna
    Das Buch der Bilder
    Pohádka o kouzelném džbánu
    Já je někdo jiný
    • Výborem z básní, prózy a korespondence spolu s obsažným úvodním slovem a množstvím dokumentárních fotografií je čtenáři přiblížen jeden z „prokletých básníků“, člověk pohnutých až románových životních osudů a tvůrce,který svým dílem vzrušoval a vzrušuje vždy nové generace básníků i čtenářů.

      Já je někdo jiný
      4,6
    • O was muß es die Engel gekostet haben, nicht aufzusingen plötzlich, wie man aufweint, da sie doch wußten: in dieser Nacht wird dem Knaben die Mutter geboren, dem Einen, der bald erscheint.

      Das Buch der Bilder
      4,4
    • Milost milosti : 100 francouzských sonetů

      • 144 páginas
      • 6 horas de lectura

      Dva oddíly, Milost milosti a Milost, milosti, přináší jednak básně milostné až galantní, jednak průhledy do „věcí veřejných“. Zastoupeni jsou největší mistři francouzské poezie a knihu doplňuje překladatelova studie Sen o sonetu, vyprávějící příběh této formy od jejího vzniku až po současnost.

      Milost milosti : 100 francouzských sonetů
      5,0
    • Co se vejde do života

      • 252 páginas
      • 9 horas de lectura

      Osobní zpověď básníka, esejisty a proslulého překladatele francouzské, španělské a především latinskoamerické literatury. Knížka memoárů přináší řadu méně známých faktů z autorovy literární a překladatelské činnosti a je především svědectvím jeho lidského a profesionálního usilování. V neposlední řadě pak je dokladem kulturní politiky československého státu od roku 1945 po druhou polovinu devadesátých let. Nemálo závažná je ta část memoárů, kde autor vzpomíná na léta rezistence a období před 2. světovou válkou, což nabízí pozoruhodný pohled z úhlu dnešního pojímaní skutečnosti.

      Co se vejde do života
      5,0
    • Romancero gitano

      • 240 páginas
      • 9 horas de lectura

      El Romancero Gitano es una de las creaciones líricas más significativas del siglo XX. Punto culminante de la primera etapa estética de Lorca, el propio poeta lo define como el poema de Andalucía, y lo llamo gitano porque el gitano es lo más elevado, lo más profundo, más aristocrático de mi país, lo más representativo de su modo y el que guarda el ascua, la sangre y el alfabeto de la verdad andaluza y universal. Es, sin embargo, un libro donde apenas sí está expresada la Andalucía que se ve, pero donde está temblando la que no se ve: un libro antipintoresco, antifolclórico, antiflamenco..., donde las figuras sirven a fondos milenarios y donde no hay más que un personaje grande y oscuro como un cielo de estío... la Pena. Ofrece este volumen la magnífica edición de Christian De Paepe, reconocido como uno de los principales lorquistas, con un estudio de la estética y la estructura del Romancero y una detallada anotación temática y estilística. A ello se añaden la Introducción general de Esperanza Ortega, un rico apéndice documental y comentarios a los romances.

      Romancero gitano
      4,2
    • Černá paměť stromu

      • 248 páginas
      • 9 horas de lectura

      Kniha měla vyjít r.1970, ale sazba byla normalizátory rozmetána. Vyšla až v r. 1991. Útěk z terezínského transportu smrti, bídná lékařská praxe pod cizím jménem v Haličské Zamosči a maďarské Bárcsi, neustálý strach z prozrazení, další útěky, zajetí, výslechy, a nakonec internace v koncentračním táboře - to vše hrdina knihy zakusil, než se mohl vrátit do osvobozené Prahy.

      Černá paměť stromu
      3,7
    • La casa de Bernarda Alba cierra la trilogia de tragedias iniciada con Bodas de sangre y continuada con Yerma. La obra transcurre en un ambito rural y tiene como protagonistas a una docena de mujeres. Pero el trasunto nada tiene que ver con el costumbrismo ni con la psicologia femenina. El verdadero drama surge de la contraposicion entre la ley clara que supuestamente rige en el mundo, y la ley oscura, o de la sangre, que ata con sus lazos inamovibles a quienes residen en ese hogar significativamente descrito por Lorca como 'muy blanco'. En el segundo acto, el hogar adquiere tonos sombrios, que se acentuaran en el tercero, decididamente negro-luto, y que tiene su contrapunto expresivo en la muerte de Adela, la mujer que transgredio las leyes de la sociedad y que paga con su vida tal atrevimiento.

      La casa de Bernarda Alba
      3,9