Kniha o jednom z „prokletých“ a jeho veršů sestavená Lumírem Čivrným, který je také autorem úvodní studie o Rimbaudovi a překladatelem dopisů z básníkovy korespondence. Verše, Iluminaci a Sezónu v pekle přeložil Vítězslav Nezval. Kniha je doplněna dobovými fotografiemi, kresbami a dokumentárním materiálem, takže je výborným prostředkem k seznámení se z životem a dílem básníka, který patřil k zakladatelům nejen francouzské, ale i světové poezie.
Dieses Werk ist Teil der Buchreihe TREDITION CLASSICS. Der Verlag tredition aus Hamburg veroffentlicht in der Buchreihe TREDITION CLASSICS Werke aus mehr als zwei Jahrtausenden. Diese waren zu einem Grossteil vergriffen oder nur noch antiquarisch erhaltlich. Mit der Buchreihe TREDITION CLASSICS verfolgt tredition das Ziel, tausende Klassiker der Weltliteratur verschiedener Sprachen wieder als gedruckte Bucher zu verlegen - und das weltweit Die Buchreihe dient zur Bewahrung der Literatur und Forderung der Kultur. Sie tragt so dazu bei, dass viele tausend Werke nicht in Vergessenheit geraten
Čokoládová princezna a jiné pohádky školní i neškolní
Dva oddíly, Milost milosti a Milost, milosti, přináší jednak básně milostné až galantní, jednak průhledy do „věcí veřejných“. Zastoupeni jsou největší mistři francouzské poezie a knihu doplňuje překladatelova studie Sen o sonetu, vyprávějící příběh této formy od jejího vzniku až po současnost.
Osobní zpověď básníka, esejisty a proslulého překladatele francouzské, španělské a především latinskoamerické literatury. Knížka memoárů přináší řadu méně známých faktů z autorovy literární a překladatelské činnosti a je především svědectvím jeho lidského a profesionálního usilování. V neposlední řadě pak je dokladem kulturní politiky československého státu od roku 1945 po druhou polovinu devadesátých let. Nemálo závažná je ta část memoárů, kde autor vzpomíná na léta rezistence a období před 2. světovou válkou, což nabízí pozoruhodný pohled z úhlu dnešního pojímaní skutečnosti.
El Romancero Gitano es una de las creaciones líricas más significativas del siglo XX. Punto culminante de la primera etapa estética de Lorca, el propio poeta lo define como el poema de Andalucía, y lo llamo gitano porque el gitano es lo más elevado, lo más profundo, más aristocrático de mi país, lo más representativo de su modo y el que guarda el ascua, la sangre y el alfabeto de la verdad andaluza y universal. Es, sin embargo, un libro donde apenas sí está expresada la Andalucía que se ve, pero donde está temblando la que no se ve: un libro antipintoresco, antifolclórico, antiflamenco..., donde las figuras sirven a fondos milenarios y donde no hay más que un personaje grande y oscuro como un cielo de estío... la Pena. Ofrece este volumen la magnífica edición de Christian De Paepe, reconocido como uno de los principales lorquistas, con un estudio de la estética y la estructura del Romancero y una detallada anotación temática y estilística. A ello se añaden la Introducción general de Esperanza Ortega, un rico apéndice documental y comentarios a los romances.
Kniha měla vyjít r.1970, ale sazba byla normalizátory rozmetána. Vyšla až v r. 1991. Útěk z terezínského transportu smrti, bídná lékařská praxe pod cizím jménem v Haličské Zamosči a maďarské Bárcsi, neustálý strach z prozrazení, další útěky, zajetí, výslechy, a nakonec internace v koncentračním táboře - to vše hrdina knihy zakusil, než se mohl vrátit do osvobozené Prahy.
La casa de Bernarda Alba cierra la trilogia de tragedias iniciada con Bodas de sangre y continuada con Yerma. La obra transcurre en un ambito rural y tiene como protagonistas a una docena de mujeres. Pero el trasunto nada tiene que ver con el costumbrismo ni con la psicologia femenina. El verdadero drama surge de la contraposicion entre la ley clara que supuestamente rige en el mundo, y la ley oscura, o de la sangre, que ata con sus lazos inamovibles a quienes residen en ese hogar significativamente descrito por Lorca como 'muy blanco'. En el segundo acto, el hogar adquiere tonos sombrios, que se acentuaran en el tercero, decididamente negro-luto, y que tiene su contrapunto expresivo en la muerte de Adela, la mujer que transgredio las leyes de la sociedad y que paga con su vida tal atrevimiento.
