La casa de Bernarda Alba es el final y la cima de la trayectoria dramática de Federico García Lorca. En ella se desarrolla el conflicto entre dos fuerzas mayores: el principio de autoridad ciega, con su secuela de orden y poder, y el principio de la libertad instintiva en su lucha imposible y permanente por imponerse. Una trágica visión del alma humana universal, de la sociedad y, como prefiguración genial, de la realidad española de 1936. Esta edición de la obra maestra lorquiana quiere seguir siendo hoy, cuarenta años después, una propuesta y una meditación.
Podtitul: Básnické texty z pozůstalosti Svazek obsahuje především básnické texty z pozůstalosti významného českého básníka, překladatele a levicového intelektuála.
Osobní zpověď básníka, esejisty a proslulého překladatele francouzské, španělské a především latinskoamerické literatury. Knížka memoárů přináší řadu méně známých faktů z autorovy literární a překladatelské činnosti a je především svědectvím jeho lidského a profesionálního usilování. V neposlední řadě pak je dokladem kulturní politiky československého státu od roku 1945 po druhou polovinu devadesátých let. Nemálo závažná je ta část memoárů, kde autor vzpomíná na léta rezistence a období před 2. světovou válkou, což nabízí pozoruhodný pohled z úhlu dnešního pojímaní skutečnosti.
Dva oddíly, Milost milosti a Milost, milosti, přináší jednak básně milostné až galantní, jednak průhledy do „věcí veřejných“. Zastoupeni jsou největší mistři francouzské poezie a knihu doplňuje překladatelova studie Sen o sonetu, vyprávějící příběh této formy od jejího vzniku až po současnost.
Kniha měla vyjít r.1970, ale sazba byla normalizátory rozmetána. Vyšla až v r. 1991.
Útěk z terezínského transportu smrti, bídná lékařská praxe pod cizím jménem v Haličské Zamosči a maďarské Bárcsi, neustálý strach z prozrazení, další útěky, zajetí, výslechy, a nakonec internace v koncentračním táboře - to vše hrdina knihy zakusil, než se mohl vrátit do osvobozené Prahy.
Soubor povídek lyrického ladění, jejichž námětem je svět dospívání a citového zrání.
Na cyklus povídek, situovaných do českého pohraničí 30. let, navazuje povídka z doby bezprostředně po válce. Hrdiny jsou dospívající chlapec a dívka, kteří objevují společně složitý svět dospělých a snaží se ho pochopit. Autor zachycuje prchavé pocity, atmosféru doby, vnímá svět a přírodu očima dítěte. Povídky byly publikovány v zahraničí až právě na poslední povídku souboru.
Povídky:
Žlutě krásná; Vlasová tresť hena; Jít jen tak a mít své šaty; Tak koho budu mít?; Čula; A co když umřu; Voní hřbitov vánocemi?; Dalsniba met Geiranger; Avšak; Modrý pták; Pokusy jsou nebezpečné; Prohraný match; Rybky; Jo, tak to chodí; Daleko za Nilem; A co jinak; Ceník lítosti
Zdroj: Městská knihovna v Praze
Now substantially revised by Edward Snow, whom Denise Levertov once called "far and away Rilke's best translator," this bilingual edition of The Book of Images contains a number of the great poet's previously untranslated pieces. Also included are several of Rilke's best-loved lyrics, such as "Autumn," "Childhood," "Lament," "Evening," and "Entrance."
Španělská poezie XX. století si po zásluze vydobyla mezinárodní proslulosti. Třemi generačními vlnami, třemi hlavními vývojovými etapami zformovala se k podobné výraznosti jako moderní lyrika francouzská, ruská nebo česká. Slavnou generací „98" byl ten vzmach zahájen, a dva největší představitelé tohoto nástupu, Jiménez a Machado, rozhodujícím způsobem ovlivnili dalši cestu. Na tvůrčí čin prvního, jenž byl později vyznamenán Nobelovou cenou, navázala především slavná poválečná plejáda „sedmadvacátníků", z níž jsou u nás známa zatím jen jména F. Garcíi Lorcy a R. Albertiho; Machado, předtím osamocený, působí pak na poezii posledního dvacetiletí, na statečnou protifrankovskou etapu započatou kolem roku 1950, v níž se nejuceleněji projevuje generace narozená kolem r. 1930. Tohle není ovšem než dělítko velmi přibližné, jež nemůže vystihnout pohyb uvnitř generací a mezi nimi, pohyb, který trvá a je po desetiletí neobyčejně dramatický. Španělská poezie tak jako každá jiná vzniká z díla osobnosti; nuže, ta těžce zkoušená země měla štěstí netoliko na velké malíře, ale snad ještě víc na velké lyriky. Jejich společným úsilím vznikla v průběhu desetiletí poezie mnohotvará jako život, v níž došla výrazu hořká samota i programové splynutí s bojujícím davem, čarovná jihošpanělská Andalusie i přísná Asturie, lyrika, jež promlouvá pláčem kytary i třeskem karabin.
POHÁDKA O KOUZELNÉM DŽBÁNU (jak se našel, co uměl a jak to s ním nakonec dopadlo, že se rozbil) /// Tu pohádku přinesl vítr až z Číny. V Čechách ji pro děti zapsal Lumír ČIVRNÝ a obrázky k ní nakreslil Jindřich KOVAŘÍK.
Závěrečný svazek sebraných spisů španělského básníka a dramatika (1896-1936). Obsahuje tři jeho divadelní hry, V zahradě jsou s láskou svou don Perlimplin s Belisou, Neprovdaná paní Rosita neboli Mluva květů a Dům Bernardy Albové, jejichž hrdinkami jsou vesměs ženy. Jsou připojeny tři z přednášek a proslovů, které seznamují s jeho estetickými názory v oblasti literatury, lidového umění a divadla.
