Lumír Čivrný Orden de los libros (cronológico)

«La casa de Bernarda Alba» constituye un exponente más de la capacidad de Federico García Lorca para aunar la tradición y la vanguardia por medio de un teatro simbólico de índole muy personal que le sitúa entre los valores más destacados del canon internacional. El autor granadino continúa en el camino de la experimentación con temas, personajes y géneros de la tradición teatral, a los que presenta desde inusitadas perspectivas y filtra por el tamiz de unas modernas técnicas expresivas deudoras de las más renovadoras vanguardias del momento, junto con una profundización en las posibilidades connotativas de los símbolos. Esta nueva edición se basa en el autógrafo conservado en la Fundación Federico García Lorca.

Podtitul: Básnické texty z pozůstalosti Svazek obsahuje především básnické texty z pozůstalosti významného českého básníka, překladatele a levicového intelektuála.

Osobní zpověď básníka, esejisty a proslulého překladatele francouzské, španělské a především latinskoamerické literatury. Knížka memoárů přináší řadu méně známých faktů z autorovy literární a překladatelské činnosti a je především svědectvím jeho lidského a profesionálního usilování. V neposlední řadě pak je dokladem kulturní politiky československého státu od roku 1945 po druhou polovinu devadesátých let. Nemálo závažná je ta část memoárů, kde autor vzpomíná na léta rezistence a období před 2. světovou válkou, což nabízí pozoruhodný pohled z úhlu dnešního pojímaní skutečnosti.

Dva oddíly, Milost milosti a Milost, milosti, přináší jednak básně milostné až galantní, jednak průhledy do „věcí veřejných“. Zastoupeni jsou největší mistři francouzské poezie a knihu doplňuje překladatelova studie Sen o sonetu, vyprávějící příběh této formy od jejího vzniku až po současnost.

Kniha měla vyjít r.1970, ale sazba byla normalizátory rozmetána. Vyšla až v r. 1991. Útěk z terezínského transportu smrti, bídná lékařská praxe pod cizím jménem v Haličské Zamosči a maďarské Bárcsi, neustálý strach z prozrazení, další útěky, zajetí, výslechy, a nakonec internace v koncentračním táboře - to vše hrdina knihy zakusil, než se mohl vrátit do osvobozené Prahy.

Soubor povídek lyrického ladění, jejichž námětem je svět dospívání a citového zrání. Na cyklus povídek, situovaných do českého pohraničí 30. let, navazuje povídka z doby bezprostředně po válce. Hrdiny jsou dospívající chlapec a dívka, kteří objevují společně složitý svět dospělých a snaží se ho pochopit. Autor zachycuje prchavé pocity, atmosféru doby, vnímá svět a přírodu očima dítěte. Povídky byly publikovány v zahraničí až právě na poslední povídku souboru. Povídky: Žlutě krásná; Vlasová tresť hena; Jít jen tak a mít své šaty; Tak koho budu mít?; Čula; A co když umřu; Voní hřbitov vánocemi?; Dalsniba met Geiranger; Avšak; Modrý pták; Pokusy jsou nebezpečné; Prohraný match; Rybky; Jo, tak to chodí; Daleko za Nilem; A co jinak; Ceník lítosti Zdroj: Městská knihovna v Praze

O was muß es die Engel gekostet haben, nicht aufzusingen plötzlich, wie man aufweint, da sie doch wußten: in dieser Nacht wird dem Knaben die Mutter geboren, dem Einen, der bald erscheint.

Španělská poezie XX. století si po zásluze vydobyla mezinárodní proslulosti. Třemi generačními vlnami, třemi hlavními vývojovými etapami zformovala se k podobné výraznosti jako moderní lyrika francouzská, ruská nebo česká. Slavnou generací „98" byl ten vzmach zahájen, a dva největší představitelé tohoto nástupu, Jiménez a Machado, rozhodujícím způsobem ovlivnili dalši cestu. Na tvůrčí čin prvního, jenž byl později vyznamenán Nobelovou cenou, navázala především slavná poválečná plejáda „sedmadvacátníků", z níž jsou u nás známa zatím jen jména F. Garcíi Lorcy a R. Albertiho; Machado, předtím osamocený, působí pak na poezii posledního dvacetiletí, na statečnou protifrankovskou etapu započatou kolem roku 1950, v níž se nejuceleněji projevuje generace narozená kolem r. 1930. Tohle není ovšem než dělítko velmi přibližné, jež nemůže vystihnout pohyb uvnitř generací a mezi nimi, pohyb, který trvá a je po desetiletí neobyčejně dramatický. Španělská poezie tak jako každá jiná vzniká z díla osobnosti; nuže, ta těžce zkoušená země měla štěstí netoliko na velké malíře, ale snad ještě víc na velké lyriky. Jejich společným úsilím vznikla v průběhu desetiletí poezie mnohotvará jako život, v níž došla výrazu hořká samota i programové splynutí s bojujícím davem, čarovná jihošpanělská Andalusie i přísná Asturie, lyrika, jež promlouvá pláčem kytary i třeskem karabin.

POHÁDKA O KOUZELNÉM DŽBÁNU (jak se našel, co uměl a jak to s ním nakonec dopadlo, že se rozbil) /// Tu pohádku přinesl vítr až z Číny. V Čechách ji pro děti zapsal Lumír ČIVRNÝ a obrázky k ní nakreslil Jindřich KOVAŘÍK.

Závěrečný svazek sebraných spisů španělského básníka a dramatika (1896-1936). Obsahuje tři jeho divadelní hry, V zahradě jsou s láskou svou don Perlimplin s Belisou, Neprovdaná paní Rosita neboli Mluva květů a Dům Bernardy Albové, jejichž hrdinkami jsou vesměs ženy. Jsou připojeny tři z přednášek a proslovů, které seznamují s jeho estetickými názory v oblasti literatury, lidového umění a divadla.

Výbor z latinskoamerické poezie sestavený Lumírem Čivrným zahrnuje básně Chilanů Gabriely Mistralové a Pabla Nerudy, Peruánce Césara Valleja, Kubánce Nicoláse Guilléna a konečně Argentince Raúla Gonzáleze Tuñóna. Lumír Čivrný básně přeložil ze španělských originálů, napsal předmluvu a poznámky o autorech.

El Romancero Gitano es una de las creaciones líricas más significativas del siglo XX. Punto culminante de la primera etapa estética de Lorca, el propio poeta lo define como el poema de Andalucía, y lo llamo gitano porque el gitano es lo más elevado, lo más profundo, más aristocrático de mi país, lo más representativo de su modo y el que guarda el ascua, la sangre y el alfabeto de la verdad andaluza y universal. Es, sin embargo, un libro donde apenas sí está expresada la Andalucía que se ve, pero donde está temblando la que no se ve: un libro antipintoresco, antifolclórico, antiflamenco..., donde las figuras sirven a fondos milenarios y donde no hay más que un personaje grande y oscuro como un cielo de estío... la Pena. Ofrece este volumen la magnífica edición de Christian De Paepe, reconocido como uno de los principales lorquistas, con un estudio de la estética y la estructura del Romancero y una detallada anotación temática y estilística. A ello se añaden la Introducción general de Esperanza Ortega.

Kniha o jednom z „prokletých“ a jeho veršů sestavená Lumírem Čivrným, který je také autorem úvodní studie o Rimbaudovi a překladatelem dopisů z básníkovy korespondence. Verše, Iluminaci a Sezónu v pekle přeložil Vítězslav Nezval. Kniha je doplněna dobovými fotografiemi, kresbami a dokumentárním materiálem, takže je výborným prostředkem k seznámení se z životem a dílem básníka, který patřil k zakladatelům nejen francouzské, ale i světové poezie.

Podtitul: A jiné pohádky školní a předškolní. Osm pěkných a zajímavých pohádek: Jak se cvrček houslista nedostal na plakáty; Co dělá vítr, když nefouká; O spasiteli Pančovi, o jeho černém psu Hadrovi a o bílých rybkách; Pohádka o psí věrnosti, jak jí vypravoval Pančovi jeho nejlepší přítel; Jedna pohádka školní se zvoncem na konci; Druhá školní pohádka (nejprve bez hodin a pak o nich); Jak zvířata zavřela lidi do klece; Pohádka o čokoládové princezně Datličce a o mýdlové bublině.

Osnovou knížky jsou vlastní autorovy zážitky z pobytu na Kubě v únoru 1961.Ve své knize dojmů a zážitků,dokumentovaných verši básníků, pokusil se autor, člen delegace českých spisovatelů, vylíčit obraz minulosti i revoluční současnosti země, která se vymanila z nadvlády amerických kolonizátorů a poprvé ve svých dějinách buduje svobodný stát s rovnými právy pro všechny příslušníky národa.Jsou zde připojeny i jeho vlastní fotografie.

Výbor ze španělské poezie padesátých let obsahuje verše dvou desítek dosud málo známých básníků (mezi nimi V. Crémer, G. Celaya, B. de Otero, E. do Nora), kteří mají i za fašistického teroru odvahu tlumočit víru v přerod své vlasti a ve svobodný život.

Verše z let 1955-1959 Nic není samotno na zemi: v proudech jsou vlny i kameny.

Velmi pěkné básničky pro děti, s krásnými ilustracemi Lumíra Ševčíka.

Výbor ze všech dosavadních sbírek veršů i z rukopisných novinek velikého kubánského básníka a bojovníka za svobodu svého lidu, za bratrství národů. Formou lidové taneční písně s neobyčejnou výrazovou sugestivností zpívá o kráse své zotročené vlasti, o utrpení a hrdinství jejího lidu, burcuje k boji za svobodu, žhavou satirou stihá dolarové otrokáře. Do výboru jsou pojaty též Antillské elegie, které vyšly v českém překladu r. 1957.

Svazek obsahuje tři z nejvýznačnějších knih klasika české socialistické poesie.