Zora Obstová Libros

In the mold of his acclaimed History of Beauty, renowned cultural critic Umberto Eco’s On Ugliness is an exploration of the monstrous and the repellant in visual culture and the arts. What is the voyeuristic impulse behind our attraction to the gruesome and the horrible? Where does the magnetic appeal of the sordid and the scandalous come from? Is ugliness also in the eye of the beholder? Eco’s encyclopedic knowledge and captivating storytelling skills combine in this ingenious study of the Ugly, revealing that what we often shield ourselves from and shun in everyday life is what we’re most attracted to subliminally. Topics range from Milton’s Satan to Goethe’s Mephistopheles; from witchcraft and medieval torture tactics to martyrs, hermits, and penitents; from lunar births and disemboweled corpses to mythic monsters and sideshow freaks; and from Decadentism and picturesque ugliness to the tacky, kitsch, and camp, and the aesthetics of excess and vice. With abundant examples of painting and sculpture ranging from ancient Greek amphorae to Bosch, Brueghel, and Goya among others, and with quotations from the most celebrated writers and philosophers of each age, this provocative discussion explores in-depth the concepts of evil, depravity, and darkness in art and literature.

Umění a společnost 980–1420. Základní práce francouzského medievalisty, autora i u nás známé vynikající knihy Neděle u Bouvines, přináší jedinečný a u nás zcela netradiční pohled na dějiny středověkého umění. Katedrála jako sociální prostor, v němž se v nejrozvinutější podobě uplatnily dobové představy o uspořádání středověkého světa i vesmíru, Dubymu posloužila jako středobod uvažování o době mezí 8. až 14. stoletím, především v prostředí západní Evropy. Na příkladě proměn umělecké výzdoby katedrál a vývoje jejich architektonického ztvárnění autor mistrným způsobem zachycuje vztah člověka k Bohu, ke smrti a k posmrtnému životu, probuzení se lidské individuality a vedle toho i syrovost středověkého světa v jeho každodenním snažení a strádání.

'On Beauty' is neither a history of art, nor a history of aesthetics but Umberto Eco draws on the histories of both these disciplines to define the ideas of beauty that have informed sensibilities from the classical world to modern times.

Velká klasická pohádka s neobyčejným hrdinou – dřevěným panáčkem s dlouhým nosem – se proslavila po celém světě. Panáček, kterého vyřezal pan Geppetto z polínka a pojmenoval ho Pinocchio, ožil a podstoupil neuvěřitelná dobrodružství, z nichž mnohdy vyvázl jen taktak.

Zahr es el legado de Selma, la princesa muerta. De su parte, de esa madre que huyó de su condición de aristócrata de la India, le vienen los deseos de libertad para conocer los porqués del pasado, ese lugar que se visita con frecuencia haciendo preguntas aun conociendo lo difíciles y variadas que suelen ser las respuestas. Zahr, como su madre, recorrerá un largo camino: un itinerario a la inversa, pues desandará los pasos de la princesa. Así, si París fue el final de trayecto para Selma, para Zahr, esa ciudad en la que nació, es la estación de origen. Kenizé Mourad, la autora que consiguió, hace ya diez años, con De parte de la princesa muerta, un éxito considerable, comienza en la ciudad del Sena una historia que cerrará el ciclo de Selma, la niña que nació en un palacio de Estambul y que se casó con un rajá de la India musulmana. Selma ha muerto, pero Zahr su hija, 21 años después, esto es en 1962, volverá con la verdad y la imaginación a Badalpur, a lo que ella llama su casa. Un jardín de Badalpur gozará del aplauso del mismo público que se entregó a De parte de la princesa muerta, lectores que sin darse tregua se apresurarán a disfrutar de la lectura de una historia sin importarles si la mezcla de lo real o inventado de la biografía de la propia autora se diluye.

Ein Mann im Garten am Ölberg, allein, am Vorabend seiner Verhaftung. Die Worte der Mutter klingen ihm noch im Ohr: „Jemand, der liebt wie du, wird leiden müssen.“ Ein schlechter Jude, ein schlechter Zimmermann. Er wartet auf die Soldaten, die ihn holen und abführen werden. Er wartet auf seine Hinrichtung. Ein anderer Mann, ein anderer Ort. Vielleicht fünfzehn Verhaftungen, nur drei Kreuzigungen, es hätten geruhsame Feiertage für ihn werden können. Doch dann verschwindet die Leiche eines der gekreuzigten Männer. Ganz Jerusalem ist erschüttert, die Menschen sprechen von Wunder und Auferstehung, manche sagen, der Gekreuzigte sei ihnen erschienen, oder man habe zumindest davon gehört. Pilatus hat wenig Verständnis für die jüdischen Verrücktheiten, die Lage muß beruhigt, der Tote muß gefunden werden, die Ermittlungen beginnen. Judas, der Verräter, Pilatus, der Henker, und Jesus das Opferlamm? - vergessen wir diese Rollenfestschreibung. Schmitt befreit die Protagonisten der Passionsgeschichte von jeder Überhöhung oder Vorverurteilung, haucht ihnen mit frischer Feder neues Leben ein und erzählt uns eine sehr vertraute Geschichte so spannend und neu, als hörten wir sie zum ersten Mal.

Filippo Tommaso Marinettis Manifeste des Futurismus, veröffentlicht am 20. Februar 1909 im Pariser Figaro, gilt als Initialzündung der europäischen Avantgardebewegungen und hatte eine ungeheure Folgewirkung. Es war der Aufruf zur bedingungslosen Ausrottung des Alten, um dem Neuen Raum zu verschaffen. Noch im selben Jahr legte der Autor, der zu einem Glutkern der fatalen Verflechtung von Politik und Kunst(-theorie) wurde, mit einem weiteren Manifest nach: Tod dem Mondschein. Darin radikalisiert er seinen Aufruf und zeichnet die Vision einer glorreichen Zukunft. Der vorliegende Band versammelt alle weiteren bis 1944 verfassten Manifeste Marinettis. Sie zeugen von seiner Kühnheit und instinktiven Hellsichtigkeit, verweisen im Lichte der Geschichte zugleich auf die fatalen Folgen seiner Forderungen, stellen aber darüber hinaus auch die Frage nach der Kunst in unserer heutigen Gesellschaft.

Nejvyzrálejší román populárního belgického autora, za který mimo jiné získal prestižní čtenářskou cenu, souběžně vypráví dva příběhy, jejichž jediným spojovacím článkem je zpočátku jen fakt, že se oba odehrávají v bytě ve čtvrtém patře. Zápletka se zajímavě zamotává a postavy si kladou aktuální otázky (jak uživím rodinu, kde seženu byt a práci), jež jsou v rámci autorovy groteskní poetiky často dovedeny ad absurdum a vyvolávají mrazivý smích i vedou k zamyšlení nad dnešním světem.

En su prólogo, Umberto Eco describe estas piezas como "textos de ocasión", escritos por encargo o por diversión. Sin embargo, cuando un gran maestro escribe así, cada frase se convierte en un regalo para el lector. El libro comienza con "Construir al enemigo", donde se destaca la utilidad de tener un rival al que dirigir nuestras debilidades; si no hay uno, hay que crearlo. A continuación, se presentan textos que abordan temas como Dan Brown, Barack Obama y Angela Merkel, así como una reflexión sobre Wikileaks que invita a considerar el poder del silencio en una sociedad saturada de escándalos. También se expone la corrupción política italiana, vinculada a la imagen de mujeres bellas que buscan el éxito, y Eco ofrece un agudo análisis sobre el ruido mediático generado por los centros de poder para distraer al ciudadano y ocultar noticias importantes. Además, se explora "Ulises" de Joyce, proporcionando una nueva perspectiva sobre una novela que muchos mencionan, pero pocos han leído. Eco, con su vasta experiencia, conecta temas aparentemente distantes, y "Construir al enemigo" ejemplifica su inteligencia al servicio de lectores que buscan algo más que titulares.

The Investigator is despatched to a provincial town to investigate a disturbing spate of suicides among the employees of The Firm. But what should be a routine investigation descends into a nightmarish journey into the unknown.