Michel Butor Libros

Auf der Reise von Paris nach Rom ändert der Erzähler, ein Geschäftsreisender, seinen Entschluß, sich von seiner Pariser Frau scheiden zu lassen und seine italienische Freundin zu heiraten, weil er sich bewußt wird, daß er durch diese zweite Heirat seine erste Ehe nur wiederholen würde. Was die Reflexion auslöst, ist das Lösgelöstsein der Reisesituation, die durch die Unverbindlichkeit der Dinge und die Fremdheit der anderen Personen gekennzeichnet ist. Der Roman ist durchweg ein innerer Monolog in der zweiten Person, der vom Besteigen des Zuges in Paris bis zur Ankunft in Rom reicht. Dieser Monolog wird stimuliert und unterbrochen durch Verschiebungen von Raum und Zeit, den Wechsel von Reflexion und Traum, den Kontrast zwischen der fremden Umwelt und der inneren Entscheidung, durch die Erkenntnis, daß die Dinge, d. h. unser Verhältnis zu ihnen, sowohl eine mythenschaffende wie eine mythenzerstörende Qualität haben. Paris – Rom oder Die Modifikation ist eines der wichtigsten Werke des nouveau roman, der, die Experimente von Proust, Joyce und Faulkner weiterentwickelnd, in einer kritischen Auseinandersetzung mit dem traditionellen Roman ein adäquates Ausdrucksmittel sucht.

V moderní literární tvorbě stále více vystupuje do popředí fakt, že kritika je neoddělitelná od tvorby samé, že představuje reflexní doplněk tvorby, že v ní dochází k autorově sebeuvědomování. Tato tendence je velmi výrazná u mladého, ale již uznávaného francouzského spisovatele. Butor ve svých esejích zaujímá teoretický postoj k tomu, co se v románech snaží řešit prakticky – ke vztahu člověka k tvorbě a tvorby k světu. Používá přitom obvyklých metoda postupů inspirace, takže ať již předmětem jeho úvah je dílo Balzacovo, Racinovo, Proustovo, Joyceovo či Poundovo, jsou eseje strhující četbou, tvorbou i zamyšlením nad ní.

Román v Butorovom ponímaní vyjadruje štruktúru nášho videnia sveta – nie je a nemôže byť opisom sveta. Úsilie interpretovať skutočnosť ide ruka v ruke s hľadaním a analýzou spôsobov tejto interpretácie, s úvahami o problémoch a ťažkostiach, ktoré ju sprevádzajú. Román teda smeruje k sebaobjasňovaniu, stáva sa akousi kritickou štúdiou o sebe samom, permanentným výskumom. Butorov román Bludisko času je príbeh o osamelosti cudzinca vo veľkom priemyselnom meste na severe Anglicka. Detektívna zápletka síce udržiava do istej miery chvíle napätia, no keďže nevyústi do nijakého rozuzlenia, slúži len na podčiarknutie zložitosti reality v čase, na zvýraznenie pocitu splývania minulosti s prítomnosťou, pocitu, že nič sa nekončí a neuzatvára.

Lors d'un aller Paris-Rome en train, un passager remet en question son existence, ses choix, avant de se résigner à la médiocrité. Léon Delmont, 45 ans, est un homme qui a réussi. Pourtant, il étouffe auprès d'une épouse acariâtre et de quatre enfants qui sont pour lui des étrangers. Tandis qu'il se rend à Rome, comme chaque mois, il repense à sa maîtresse, la belle romaine, Cécile, qu'il a l'intention de faire enfin venir à Paris pour qu'ils vivent ouvertement ensemble. Il a donc pris une décision. Mais la fatigue du voyage en troisième classe et les souvenirs de nombreux autres voyages effectués seul, avec sa femme ou avec Cécile, vont peu à peu modifier cette décision. Avec La Modification, récompensé par le prix Renaudot en 1957, Michel Butor réussit le pari de raconter le bouleversement d'une vie à l'intérieur d'un compartiment, en l'espace de vingt heures. Le style extrêmement original, néo-réaliste, partagé entre le présent du voyage en train, le passé immédiat et le futur proche, caractéristique du Nouveau roman, est notamment remarquable par l'utilisation de la deuxième personne du pluriel : "Vous êtes encore transi de l'humidité froide qui vous a saisi lorsque vous êtes sorti du wagon". De ce huis clos, Delmont n'est pas le seul à sortir "modifié" : le lecteur, directement interpellé par l'auteur, reste subjugué. --Céline Darner