Norman M. Naimark Libros

In 1945, the arrival of the Red Army in eastern Germany was framed as "liberation" rather than "occupation," a narrative upheld in the German Democratic Republic until the Soviet Bloc's collapse. Utilizing newly accessible archives from Russia and Germany, Norman Naimark examines the Soviet occupation from 1945 to 1949, providing a detailed account of Soviet policies and their repercussions for both Germans and Russians, as well as for postwar Europe. Naimark vividly portrays the atmosphere and daily life during this tumultuous period, marked by violence, exploitation, and the establishment of the East German police state. He offers an unprecedented analysis of Soviet strategies, including their approach to reparations, technology transfer, and uranium acquisition, revealing how these policies shaped the political landscape of the occupied zone. Additionally, the book delves into cultural politics, illustrating how Soviet officers employed film, theater, and education to promote Bolshevism. This comprehensive examination presents a unique comparative perspective on Soviet military governance in Germany, filling a crucial gap in the narrative of modern European history.

Between the early 1930s and his death in 1953, Joseph Stalin had more than a million of his own citizens executed. Millions more fell victim to forced labor, deportation, famine, bloody massacres, and detention and interrogation by Stalin's henchmen. This book tells the story of these crimes.

This world history of genocide examines the longue duree of mass murder from the beginning of human history to the present. Cases of genocide are examined as distinct episodes of killing, but in connection with earlier episodes. Communist and anti-communist genocides are considered, as are cases of settler (or colonial) genocide.

In 1945, when the Red Army marched in, eastern Germany was not “occupied” but “liberated.” This, until the collapse of the Soviet Bloc, is what passed for history in the GDR. Now, making use of newly opened archives in Russia and Germany, Naimark reveals what happened during the Soviet occupation of eastern Germany from 1945–1949.

A study of ethnic cleansing during the 20th century and its relationship to genocide and population transfer. This book focuses on five specific cases to expose the myths about ethnic cleansing, arguing that it was the expression of 20th century ethnic reorganization rather than ancient hatreds.

It can seem as though the Cold War division of Europe was inevitable. But Stalin was more open to a settlement on the continent than is assumed. In this powerful reassessment of the postwar order, Norman Naimark returns to the four years after WWII to illuminate European leaders' efforts to secure national sovereignty amid dominating powers.

„Ethnische Säuberung wie im früheren Jugoslawien ist ein eminent modernes Phänomen“ und nicht, wie es oftmals von Politikern und Journalisten behauptet wird, ein Resultat „uralten Hasses“. Norman Naimark legt dies in seinen Fallbeispielen überzeugend dar. Er kann zeigen, daß diese Fälle ethnischer Säuberung in das europäische 20. Jahrhundert eingebettet und unlösbar mit ihm verbunden sind. Das Buch macht auf beklemmende Weise klar, daß ethnische Säuberung eines der charakteristischen Merkmale der Politik des 20. Jahrhunderts gewesen ist, und daß gleichzeitig dieses Jahrhundert den notwendigen politischen Kontext für ethnische Säuberung geliefert hat. Der mit dem Begriff „ethnische Säuberung“ bezeichnete Versuch der gewaltsamen Trennung ethnischer Bevölkerungsgruppen zur Vermeidung von Konflikten ist nicht in erster Linie ein Produkt eines seit Jahrhunderten überlieferten nationalen Antagonismus, sondern hat seine Ursachen in den politischen Zielen und Technologien des modernen Nationalstaates. - Ein grundlegendes Buch zur Geschichte der Gewalt im 20. Jahrhundert.

Podtitul: Etnické čistky v Evropě 20. století Srovnání několika událostí v evropských dějinách 20. stol., jež nejlépe vysvětlují příčiny, průběh a následky etnických čistek. Srovnávací studie předního amerického historika je věnována pěti největším etnickým čistkám, které v Evropě ve 20. stol. proběhly a jež přesáhly rámec zemí, v nichž se udály - genocida anatolských Arménů v r. 1915 a vyhnání anatolských Řeků po řecko-turecké válce v letech 1921-1922; útoky nacistů na Židy od obsazení Polska v r. 1939 do napadení Sovětského svazu v r. 1941; deportace Čečenců a Ingušů ze severního Kavkazu v únoru r. 1944 a Tatarů z Krymu do Střední Asie v květnu téhož roku; vyhnání Němců z Polska a Československa na konci druhé světové války a těsně po ní; etnické násilí související s válkami v bývalé Jugoslávii v 90. letech (etnické čistky v Bosně a Hercegovině, protimuslimské a protisrbské čistky v Krajině, konflikt v Kosovu). V každé kapitole autor zkoumá historické i politické pozadí konkrétního případu, popisuje průběh deportace včetně násilí, které ji provázelo, a zabývá se i důsledky etnických čistek. Na základě srovnání jednotlivých případů pak odhaluje politickou a sociální základnu těchto událostí - nelze je chápat jen jako součást dlouhodobého historického konfliktu mezi etniky a jeho příčinou rozhodně nejsou kulturní zvláštnosti vyháněných národů.

Józef Stalin był odpowiedzialny za śmierć milionów obywateli Związku Sowieckiego oraz innych państw. Ginęli oni w egzekucjach, umierali w wyniku pracy przymusowej, deportacji czy z głodu. Czy jednak jego zbrodnie popełnione na rzekomych wrogach ludu można zaklasyfikować jako ludobójstwa, rozumiane nie w sposób potoczny, ale jako celowe zabijanie określonych grup ze względu na takie cechy, jak rasa, narodowość czy wyznawana religia? Autor, porównując stalinowskie zbrodnie z innymi ludobójstwami, stara się w swojej książce udzielić odpowiedzi na to wciąż wywołujące ogromne kontrowersje pytanie. Próbuje zarazem wytłumaczyć, w jaki sposób Stalin stał się bezlitosnym mordercą. Podkreśla przy tym osobistą odpowiedzialność, jaką ponosił dyktator za przestępstwa, które z jego woli popełniały sowieckie służby. Precyzyjny język Konwencji w sprawie zapobiegania i karania zbrodni ludobójstwa, uchwalonej przez ONZ w grudniu 1948 roku, często podaje się jako przyczynę, z powodu której zbrodni Stalina nie można uznać za ludobójstwo. Jeśli jednak przyjrzymy się historii samej konwencji, zauważymy, że bardziej elastyczne podejście do wymowy tego dokumentu jest w pełni uzasadnione. Fragment książki Norman M. Naimark amerykański historyk, profesor na Uniwersytecie Stanforda. Autor książek poświęconych historii Europy Środkowej i Wschodniej, a także takim zagadnieniom jak czystki etniczne czy ludobójstwa, między innymi Genocide: A World History (2017), Stalin and the Fate of Europe: The Postwar Struggle for Sovereignty (2019). Ludobójstwa Stalina to pierwsza jego praca przełożona na język polski.

Genozid oder Völkermord ist das schlimmste aller Verbrechen im Völkerstrafrecht, im Englischen deshalb auch als 'crime of crimes' bezeichnet. Gemeint ist der Versuch, nationale, ethnische, religiöse oder eben auch politische und soziale Gruppen ganz oder teilweise auszulöschen. Ausgehend von der UN-Definition des Völkermords von 1948 untersucht Norman M. Naimark die wichtigsten Ereignisse in der Geschichte des Genozids von den Anfängen bis heute. Er zeigt, wie sich der Genozid in verschiedenen Zeiten unterschied, macht aber ebenso dessen Kontinuität in seiner mörderischen Dynamik über Epochen und Kontinente hinweg deutlich. Eindrücklich stellt er sowohl den Holocaust oder den Völkermord an den Armeniern, die Massaker in Ruanda oder Srebrenica in den jeweiligen historischen Zusammenhang. Er bezieht aber auch den Völkermord von Siedlern und Kolonialisten mit ein und zeigt, wie die Auslöschung der indigenen Bevölkerung in Afrika oder Amerika jüngste historische Entwicklungen beeinflusst.