Rudolf Červenka Orden de los libros (cronológico)

Esta novela clásica es un tratado moderno sobre el arte de gobernar. Más allá del uso erróneo de "maquiavélico", explora los límites del poder y su naturaleza.

Hovory k sobě jsou jeho jediným, zato nesmírně významným spisem a patří mezi skvosty kulturního dědictví antiky. Jedná se o netradiční formu aforistických zápisků, které si císař pořizoval příležitostně kdekoli, a tak se nám naskýtá zajímavý náhled do myšlení tohoto velkého člověka, který bývá právem nazýván jako „filozof na trůně“. Marcus Aurelius byl oddán své filozofii, a proto pohlížel na svá neštěstí jako na prověrku osudu, v níž lidé prokáží svou vnitřní sílu tím, jak svůj osud dokáží přijmout a jak se s ním vyrovnají. Text překladu i ediční poznámka jsou převzaty z vyd. v nakl. Svoboda z r. 1969.

Autor, smýšlením venkovan, hledá právo měst na existenci, odhaluje zástěrku „nezištné“ solidarity zahraničních spojenců, porovnává kvality generálů naší současnosti a minulosti, odmítá slova, jimiž se nám cizí síly snaží vnutit pokřivené vidění světa, na prstech sčítá poslance a senátory obdařené morálkou, svědomím a zodpovědností. Vzníceně reaguje na úslužný voluntarismus dnešní žurnalistiky, tvrdí, že bez poctivého úsilí o pravdu společnost upadne, protože pouze pravda přináší příslib budoucnosti, opakovaně se dovolává autority TGM a píše naivní dopisy současnému prezidentovi – které, jak uhodnete, zůstávají bez odpovědi. Pochybuje, že „v lásce a ve válce je dovoleno všechno“, tíží ho, že „v lodním boku je díra jako hrom a dovnitř se valí voda“, a tak se ptá Odkud jdeme, kde jsme a kam bychom měli mířit. Prohlašuje: Potřebujeme změnu, pomozme jí! a zachází tak daleko, že předestírá body stručného politického programu. Ve vření událostí se střelka kompasu ztrácí. Platí stále siločáry světa, který budovali naši úctyhodní předkové? Je něco, v čem jsme lepší než oni, anebo si hovíme na dně díry, do níž se propadla naše zodpovědnost a důvěra v budoucnost? Mají nás dnešní dramata spravedlivě smést z povrchu Země, anebo se snad opravdu blížíme k vyššímu stupni společenské existence bez sporů, násilí a válek? Pokud ano, nebude to Pyrrhovo vítězství?

Hiroshima, de John Hersey, se publicó por primera vez en The New Yorker el 31 de agosto de 1946, un año después del lanzamiento de la bomba atómica sobre la ciudad. En un gesto excepcional, la revista incluyó este único artículo, sin ilustraciones ni añadidos, lo que marcó el inicio de lo que Lewis Gannett definió como el mejor reportaje de guerra. Un año más tarde, Alfred A. Knopf lo publicó como libro, alcanzando un éxito que ha superado los tres millones de ejemplares vendidos. En 1946, Hersey era un joven periodista que había ganado el Premio Pulitzer de ficción el año anterior con su novela Una campana para Adano, que relata la ocupación aliada de un pequeño pueblo italiano al final de la Segunda Guerra Mundial. Tras la guerra, el editor de The New Yorker, William Shawn, le encargó un reportaje sobre la bomba atómica desde la perspectiva de las víctimas. Hersey viajó a Japón en mayo de 1946 para entrevistar a seis supervivientes del bombardeo. Su estilo, que fusiona la narrativa con el periodismo, dio origen a la corriente conocida como nuevo periodismo, que dos décadas después se asociaría con autores como Truman Capote.

“Le Grand Meaulnes” is the sole novel by Alain-Fournier, published in 1913 when he was just twenty-seven, shortly before his death in World War I. The story follows young Augustin Meaulnes as he arrives at a village school in Sainte-Agathe, boarding with the headmaster’s family. The narrative is presented through the eyes of François Seurel, the headmaster’s son, capturing the transition from childhood to adulthood. François reflects on his nostalgia, regrets, and memories of Augustin and the enchanting Yvonne de Galais. In this unique translation by Jennifer Hashmi, the poetic style of the original is preserved, along with Alain-Fournier’s use of ellipses that suggest more than is explicitly stated, enhancing the novel’s mysterious quality. This translation is particularly beneficial for students, as it conveys not just the text's meaning but also its emotional atmosphere. For nearly a century, this captivating novel has drawn readers into the everyday world seen through the perspectives of François, the dreamer, and Meaulnes, the adventurer, both in search of the ultimate happiness they believe awaits those who dare to seek it.

La ironía y el descuido, la emoción y distancia, la historia del protagonista y su trágico final parecen significar toda la experiencia histórica americana

Biografie Karla Hofmana Československý malíř Karel Hofman vystavuje v Bologni galerii Sagittario krajiny a fantazie, které  jsou zcela naplněny vůni střední Evropy a na nich je patrný vliv expresionismu .Jde především o obrazy jež vyvěrají z lidových tradic z nichž čerpal též Marc Chagall Zde lyrismus některých velkých obrazů venkova svou vůni zdůrazňující proměny ročních období tlumočených působívě tichou  hrou  barevných skvrn tu zase tichý vkus obrazu fantazie vkus který není naivním uměním , ale má společnou malířskou  kulturu již jsou neseny jeho krajiny Tato kultura a světelnost jeho obrazů nám vysvětluje jeho pobyt v Itálii. V ní jakoby zaznívaly vzpomínky na jas římského nebe. 43 černobilých a 19 barevných reprodukčních ďila Karla Hofmana. Cizojazyčná kniha,Čeština, němčina,angličtina,ruština, francouzština