Parámetros
Más información sobre el libro
Jaroslav Hašek a druzí Své role jsme si psali každý sám, vlastně jsme je diktovali Drobílkovi, který je zapisoval. Všichni jsme ovšem mluvili do úloh svých spoluherců a svou úlohu jsme chtěli mít všichni co nejvydatnější. Hlavně Hašek. Jenom do Machovy úlohy se nikdo nemíchal, nestačilijsme na jeho verše. S jediným napsaným exemplářem naší hry v ruce dělal Drobílek režiséra i nápovědu při zkoušce i představeních. Spisovat se začalo odpoledne, asi v šest byla generálka a když většina hostů byla po večeři, provedla se premiéra. Scénu jsme měli v koutě u kamen, které jakožto skála byly důležitou rekvizitou. Byl to kout mezi dveřmi vedoucími do výčepu a mezi dveřmi na chodbu k toaletám. Přitom nám hercům nic nevadilo, že podle nás byla v obou směrech neustálá frekvence hostí, která čím byla větší, tím víc jistě těšila Drobílka i pana Zvěřinu.
Actualmente hay del libro Větrný mlynář a jeho dcera (1976) en stock.
Compra de libros
Větrný mlynář a jeho dcera, Jaroslav Hašek, Radko Pytlík
- Idioma
- Publicado en
- 1976
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Tapa dura),
- Estado del libro
- Bueno
- Precio
- 1,19 €
Métodos de pago
Nos falta tu reseña aquí
- Título
- Větrný mlynář a jeho dcera
- Idioma
- Checo
- Autores
- Jaroslav Hašek, Radko Pytlík
- Editorial
- Československý spisovatel
- Publicado en
- 1976
- Formato
- Tapa dura
- Serie
- Etiquetas
- Ficción, Poesía, Literatura checa, Humor, Teatro
- Calificación
- 3,8 de 5
- Descripción
- Jaroslav Hašek a druzí Své role jsme si psali každý sám, vlastně jsme je diktovali Drobílkovi, který je zapisoval. Všichni jsme ovšem mluvili do úloh svých spoluherců a svou úlohu jsme chtěli mít všichni co nejvydatnější. Hlavně Hašek. Jenom do Machovy úlohy se nikdo nemíchal, nestačilijsme na jeho verše. S jediným napsaným exemplářem naší hry v ruce dělal Drobílek režiséra i nápovědu při zkoušce i představeních. Spisovat se začalo odpoledne, asi v šest byla generálka a když většina hostů byla po večeři, provedla se premiéra. Scénu jsme měli v koutě u kamen, které jakožto skála byly důležitou rekvizitou. Byl to kout mezi dveřmi vedoucími do výčepu a mezi dveřmi na chodbu k toaletám. Přitom nám hercům nic nevadilo, že podle nás byla v obou směrech neustálá frekvence hostí, která čím byla větší, tím víc jistě těšila Drobílka i pana Zvěřinu.