O pravdě a lži ve smyslu nikoli morálním

O pravdě a lži ve smyslu nikoli morálním nadiktoval F. Nietzsche svému příteli Carlu v.Hersdorff v létě 1873, ale nikdy ho neuveřejnil. Později jej zmiňuje dokonce jako spis "utajovaný". Nietzsche, jenž se v té době postupně vymaňuje z vlivu A. Schopenhauera a R. Wagnera, v něm načrtává své pojetí metaforického a iluzivního charakteru lidského poznání, které se později stalo důležitým východiskem jeho úvah o perspektivní a interpretativní povahy pravdy.